Změna je život!
Přináší život časté změny nebo je změna samotnou podstatou života? Vesmír a celá existence, tedy i my samotní, je událostí, která neustále probíhá a mění se.
Popisuješ lidskou rasu dokonalou takovou jaká je, stejně dokonalou jako jiné projevy přírody. Také říkáš, že nejsme zodpovědní za to, kdo jsme nebo co děláme. To je velmi odlišné od jiných učení, jako je například Buddhismus, které podporují postupy pro sebeovládání, sebepoznání, sebezdokonalování, atd.
Zpočátku se to tak zdá. Studenti duchovní nauky totiž často věří, že tato učení jsou o zdokonalování sebe sama skrze veliké úsilí. Provádějí různé praktiky v naději přeměny sebe sama do něčeho nazývaného osvícená bytost. Předpokládají, že osvícená bytost je někdo, kdo nikdy neprožívá nepříjemné emoce, jako je zmatek, hněv, smutek, žárlivost, strach, deprese a tak dále.
Studenti doufají, že uniknou těmto obtížím a snaží se být klidní a spokojení po celou dobu. Hledají nějaký druh porozumění a dovedností, které jim poskytnou kontrolu nad nepříjemnými aspekty života.
Já se s nimi setkávám poté, co již praktikovali jejich sebezdokonalující postupy po mnoho let a zvažují, proč tyto praktiky neměly potřebný účinek, proč necítí pocit dokonalosti, a proč stále zažívají nepříjemné emoce.
Je to proto, že takzvané osvícení, které tyto tradice nabízejí, nemá vůbec nic společného se sebezdokonalováním, nebo kontrolou.
Můžete cvičit pozorování svých myšlenek a emocí, analyzovat je, bránit jim a pokoušet se nad nimi zvítězit kolik chcete. Ale po celou dobu podléháte základní iluzi, kterou nedokážete prohlédnout, a na kterou tato učení ve skutečnosti poukazují. Všechna velká duchovní učení totiž ve finále poukazují na svobodu, která nemá nic společného se sebezdokonalováním nebo kontrolou.
A co je touto svobodou?
Poznání, že život není naše konání; jsme pohybem přírody. Všechno je v každém okamžiku již kompletním a čistým projevem existence; tedy nikoliv projevem a dosahováním samotného jedince.
Můžete to rozvést?
Ano. Budeme-li zkoumat život, můžeme pozorovat, že vše se mění. Dokonce i ty na pohled nejvíce pevné „věci“ procházejí nějakou změnou v každém okamžiku. Toto lze snadno vidět u věcí, které se rychle mění, jako jsou myšlenky, nálady a emoce. Ale není to na první pohled zřejmé u věcí, které se mění pomalu, jako jsou stěny, nábytek a hory. Nicméně pokud strávíme čas hlubokým uvažováním, můžeme potvrdit fakt, že se mění vše.
Pokud nebude udržován dům ve kterém sedíme, nakonec vyschne, obrátí se v prach a zmizí. Nikdo se nedomnívá, že zůstane zcela nový stovky let a pak zestárne přes noc. Místo toho vnímáme, že pomalu stárne a tato změna jemným způsobem probíhá právě teď.
Podíváme-li se na stromy, které spadly v lese, je snadné pozorovat, že se rozkládají. Pomalu mizí, obracejí se v prach a tyto kousky prachu se nakonec stanou tak malými, že boudou vypadat jakoby zmizely. Tvar stromu je vlastně pohyb, který se rozvíjí od semínka, roste do dospělosti a nakonec se rozplývá.
Je to tak stejné se vším, co existuje. Himálajské hory rostou každým rokem o jeden centimetr, zatímco jiné pohoří jsou obrušovány a nakonec budou rovinami. Na tomto místě, kde sedíme, byl kdysi oceán, ale už zde není. To co tu je právě teď, se samo od sebe mění.
Planeta Země začala jako horké plyny, které se staly roztavenou lávou a poté pevnou skálou, a tato skála se bude „pohybovat“ skrze své různé podoby dokud nakonec nezmizí. Astronomové pozorují celé mizející galaxie ve vzdálených koutech vesmíru.
Zkoumáme-li život, rostliny rostou, živočichové stárnou, řeky tečou, města se transformují, klima se mění, světadíly se posouvají atd. Nacházíme neustálý pohyb. Podíváme-li se do našeho vlastního bytí, najdeme stejné děje: nádechy přicházejí a odcházejí, srdce bije, myšlenky plynou, nálady se přeměňují, vnímání se mění, zvuky tančí, pocity, bolesti, pulzace, vibrace, a tak dále.
Celá existence je pohyblivé a vibrující dění.
Nezáleží na tom, co to je - atom, myšlenka, zvuk, situace, tělo, duševní stav, rostlina, bouře, hora, nebo galaxie – vše co známe se mění, buď rychle, nebo pomalu. Dovnitř a ven, velké nebo malé, je zde jen tato změn a plynutí. Pokud tenhle fakt naplno uznáme, můžeme si uvědomit, že to je vlastně úplně vše, co ve skutečnosti existuje.
Žádný objekt nebo "věc" není ve skutečnosti zformována. Nic není zřízeno nebo definováno. Žádná věc není stvořena k tomu, aby zde zůstávala a přebývala. To, co obvykle považujeme za sbírku věcí, spoustu věcí ve vesmíru, se mnohem přesněji jeví jako "veliký duch", protože to odráží skutečnost, která je plná života a plynoucí.
V některých duchovních učeních se tomu říká nezformovaná přítomnost, nebo jednoduše "ne-forma", protože neustálá změna je přetrvávající absence jakékoli konkrétního uspořádání nebo tvaru. Toto konstantní plynutí není nějakou smyšlenou situací: je to vše, co je stále zažíváno. Je to všechno, co jsme a všechno kolem nás. Uvnitř i vně, zde je jen nezformovaná živost.
Někteří to nazývají energie, kvantová energie, nebo temná energie; někteří to nazývají čisté vědomí nebo čisté uvědomění; někteří to nazývají Mysl, s velkým „M“; někteří to označují jako neustále se měnící oceán existence; a někteří to prostě pojmenují jako Bůh, Tao, nebo Átman.
Je zřejmé, že událost nebo přítomnost, která se stále mění, nemůže být popsána jako něco konkrétního. Je to stálý pohyb, dynamika.
Zcela uznat tuto základní skutečnost přináší důležitou změnu ve vnímání smyslu života.
---------------------
Z knihy Essence revisited, Darryl Bailey, Non-Duality Press. Překlad: Tomáš.
__________________________________________________
V češtině vyšla Darrylova kniha Rozplynutí představ.
Témata tohoto článku: Darryl Bailey
