Zkušenosti Čechů s nedualitou
Mám vzácné svolení sdílet s vámi bakalářskou práci Kristýny Pokorné na téma Zkušenosti spirituálně založených Čechů s vědomím neduality a s jeho integrací do běžného života. Je to velmi zajímavý výzkum, v kterém se dočtete zpovědi hned několika lidí. Měl jsem tu čest se také zúčastnit. Práci si můžete stáhnout v kompletním znění, níže je malá ukázka.
Tématem bakalářské práce jsou zkušenosti lidí s integrací neduality do života. Teoretická část se zabývá vymezením neduality, duchovním probuzením a stupni neduality, prožitkovou úrovní, přehledem výzkumů a integrací neduality. Jde o kvalitativní studii, jejíž výzkumný soubor je tvořen 7 lidmi, kteří sdělili, že mají zkušenost se stavy neduality. Byly využity polostrukturované rozhovory a tematická analýza. Pomocí analýzy bylo identifikováno 5 témat: „Reakce na své emoce“, „Otevření se životní zkušenosti“, „Sdílení s lidmi“, „Prožitek konce nebo ztráty“ a „Změny ve vnímání“.
Duchovní probuzení není úplně to stejné jako konsolidace pokračující neduality, která se někdy označuje také jako osvícení (enlightenment) (Caplan, 1999, cit. dle Wade, 2018). Probuzení může být krátkodobým zážitkem, určitým zábleskem, který však nemusí přetrvávat a může být nestabilní, a to z důvodu přetrvávajícího vědomí založeném na egu (Blackstone, 2006).
Nedualita představuje podstatu duchovního probuzení, které může být nazýváno různě, například osvobození, uvědomění, osvícení nebo božská jednota; a pokud má někdo zážitek neduality, znamená to, že u něj započal proces probuzení (Taft, 2021). Autor dále uvádí, že pro většinu lidí trvá tento stav po celý jejich život a postupně dochází k jeho rozšiřování a prohlubování, zahrnuje tak čím dál více oblastí jejich života.
Probuzení může však nastat i spontánně, u lidí, kteří nijak nepracují na rozvoji své spirituality nebo na něm pracují jen velmi málo (Tolle, 1999). Pro některé lidi probuzení představovalo posun ve vnímání spojený s aktivací kundalini (kundalini activation) (Costeines, 2009). Někteří reportovali zkušenost ve vztahu k vnímání času, tj. že existuje pouze „teď“ a tohle „teď“ je nekonečné a bez hranic (Wade, 2018). Jiní reportovali zkušenost, že vědomí neprobíhá v těle, ale tělo probíhá ve vědomí (Wade, 2018). Jakmile však participanti studie integrovali zážitek probuzení, jejich vnímání se stalo všedním ve smyslu neduality (Wade, 2018).
Martin (2013) identifikoval 4 různé lokace (locations) nebo fenomenologické stavy v rámci neduality, které by potenciálně mohly vysvětlit rozdíly v interpretaci stavů neduality:
Lokace 1 zahrnuje dle Martina, 2013, významně snížené vědomí sebe sama, bytí, hluboký pocit klidu a integraci toho, co bylo dříve považováno za interní a externí, včetně vnímání sebe sama jako rozšiřujícího se za hranice vlastního těla.
Lokace 2 zahrnuje rozpuštění sebe sama (self) takovým způsobem, že zmizí identita a osobní agenda a jakékoli rozdíly se lidem v tomto stavu zdají iluzorní a život je vnímán jako celkově pozitivní (Martin, 2013).
Lokace 3 zahrnuje další prohloubení bytí a také jednoty a spojení (například pokud byli participanti křesťané, cítili spojení s Ježíšem nebo duchem svatým; pokud byli příslušníky jiného náboženství, tak s Bohem; pokud byli spirituálně založení, tak s všeprostupujícím vědomím) a v tomto stavu je přítomno vědomí věčného přítomného okamžiku a rozpuštění do absolutna, charakterizované univerzálním nebo odosobněným pozitivním afektem, který zahrnuje lásku, soucit, radost a vědomí dokonalosti všech věcí (Martin, 2013). Lidé dle autora v této lokaci reportovali, že si nedovedli představit, že by svět byl uspořádán jiným způsobem, než jak byl v přítomném okamžiku.
Lokace 4 na rozdíl od Lokace 3 již neobsahuje žádný afekt, ani spojení s Bohem ani vše prostupující vědomí (Martin, 2013). Myšlenky týkající se sebe sama dle autora nejsou vůbec přítomné a ztráta emocí a sebe sama umožňuje vnímání nicoty (nothingness) nebo života, který se vynořuje z nekonečného prostoru a spíše připomíná prázdnotu (void), jak ji popisují východní tradice. Lidé reportovali, že to bylo jako kdyby se před nimi život odvíjel a oni se jen dívali, jak se ten proces děje, dále reportovali pozitivní well-being (Martin, 2013).
Smích jako reakce na probuzení
"... jsem se začal taky šíleně smát (smích) opravdu z tý hloubky duše, kde je to opravdu velmi laskavý smích, a zároveň z toho překvapení, jak je to úžasný kosmický žert vlastně celá ta naše existence tady, a je to u toho obrovská úleva samozřejmě, že si člověk uvědomí, že tady vůbec o nic nejde, ..."
Otevření se životní zkušenosti
"... začít se dávat životu je pro mě ta cesta a tam zjistíte, že Vás přesahuje něco obrovského,(...) kde strach vůbec neexistuje, (...) já vůbec nevím, do kdy tu budu, ale vím, že tento den oslavuju ten život a cítím ho a cítím se šťastná."
Prožitek konce
"... tyhle stavy by člověk, ta jeho identita se rozpouští, tak i zároveň nemusí, ale někdy je přítomen strach ze smrti, že se člověk nevrátí z toho stavu, že se rozplyne. Takže ano při těchto mě napadalo, jestli se nemám rozloučit se svojí ženou a dětma, kdybych se náhodou nevrátil, přitom jsem vlastně šel meditovat ..."
Změny ve vnímání
"... tam se to jednou stalo, že vlastně najednou jsem se jako ocitla v takový neohraničený neosobní, ale jako krásně zažívaný lásce nebo v tom poli a věděla jsem, že tak to je, že tohle je ta konečná realita, která je, že jsme láskou, že jsme v lásce, že jsme v bezpečí."
Vnímání sebe sama, svého "já"
"... člověk potřebuje identitu, potřebuje ego na to, aby tady se projevoval, ale a vlastně ono mi to zmizelo takhle už intenzivně i v těch osmnácti letech. Ale vždycky to mělo podobu světla, jo, takže dalo by se říct, že zůstávalo nějaký jako světelný, světelná identita já, jako já jsem to světlo. A takhle: „já jsem to světlo“, to mi trvalo do toho roku 2010 a potom v tom roce 2010 v tom Tibetu, tak tam zmizelo i to světlo."
Stáhněte si celý text zde.
*********
Umístěno se svolením autorky bakalářské práce Kristýny Pokorné
"... jsem se začal taky šíleně smát (smích) opravdu z tý hloubky duše, kde je to opravdu velmi laskavý smích, a zároveň z toho překvapení, jak je to úžasný kosmický žert vlastně celá ta naše existence tady, a je to u toho obrovská úleva samozřejmě, že si člověk uvědomí, že tady vůbec o nic nejde, ..."
Otevření se životní zkušenosti
"... začít se dávat životu je pro mě ta cesta a tam zjistíte, že Vás přesahuje něco obrovského,(...) kde strach vůbec neexistuje, (...) já vůbec nevím, do kdy tu budu, ale vím, že tento den oslavuju ten život a cítím ho a cítím se šťastná."
Prožitek konce
"... tyhle stavy by člověk, ta jeho identita se rozpouští, tak i zároveň nemusí, ale někdy je přítomen strach ze smrti, že se člověk nevrátí z toho stavu, že se rozplyne. Takže ano při těchto mě napadalo, jestli se nemám rozloučit se svojí ženou a dětma, kdybych se náhodou nevrátil, přitom jsem vlastně šel meditovat ..."
Změny ve vnímání
"... tam se to jednou stalo, že vlastně najednou jsem se jako ocitla v takový neohraničený neosobní, ale jako krásně zažívaný lásce nebo v tom poli a věděla jsem, že tak to je, že tohle je ta konečná realita, která je, že jsme láskou, že jsme v lásce, že jsme v bezpečí."
Vnímání sebe sama, svého "já"
"... člověk potřebuje identitu, potřebuje ego na to, aby tady se projevoval, ale a vlastně ono mi to zmizelo takhle už intenzivně i v těch osmnácti letech. Ale vždycky to mělo podobu světla, jo, takže dalo by se říct, že zůstávalo nějaký jako světelný, světelná identita já, jako já jsem to světlo. A takhle: „já jsem to světlo“, to mi trvalo do toho roku 2010 a potom v tom roce 2010 v tom Tibetu, tak tam zmizelo i to světlo."
Stáhněte si celý text zde.
*********
Umístěno se svolením autorky bakalářské práce Kristýny Pokorné
Témata tohoto článku: čeští autoři
