Je důležité, aby duchovní aspiranti mluvili vždy v životě jen čistou pravdu a byli čestní při každodenních mezilidských stycích?

Co to znamená být čestný? Co znamená pravda? Tuto otázku pokládáš s domněnkou, že je nějaká definitivně určená pravda, kterou když najdeš, tak vše bude v pořádku. Ale tak to není. A většina mistrů není nikdy čestná. Prostě použijí jakýkoli trik, aby ti pomohli se probudit. Čestnost je vůbec nezajímá.

Co je tedy čestnost? Znamená to, že je nějaká nečestnost? Znamená to, že je něco dobré a něco špatné? Kdo o tom rozhoduje? Toto je zcela křest´anská otázka. Neuvědomuješ si, že jsi naprosto podmíněn jako dobrý křest´an, který klade otázky ze své dobré křest´anské mysli, protože ti bylo řečeno, že by mělo být něco dobrého a něco špatného, něco čestného a něco nečestného. Ale můj pocit je, že se zde odehrává jakási ,,líla", taková hra. A tenhle celý život není žádná vážná věc. Nevede tě k něčemu dobrému. Je to jako když hledáš konec duhy, a až ho najdeš, jak předpokládáš, budeš spokojen. Je to jen hra, jenom hra.

Jak se má člověk vyrovnat se strachem a ostatními negativními emocemi?

A znovu-proč se s nimi chceš vyrovnat? Radil bych ti se ponořit do strachu a zažít strach zcela naplno. Intenzívně. Jak se s ním chceš vyrovnat? Chceš snad změnit strach v jakési štěstí? Jak to chceš provést? Chceš snad použít nějakou duchovní techniku, provést ji třikrát a pak změnit strach ve štěstí? Jaký je problém se strachem? Jestliže potkáš obrovského tygra, pak se vyplatí mít strach. Protože pak můžeš utéci. Nebudeš přemýšlet: Honem-ted´ musím provést nějakou duchovní techniku, abych byl smířenější s tím, že mě tento tygr sežere! Nemyslím, že bys tohle udělal. Zkrátka uvidíš tygra, strašně se vyděsíš a utečeš.

My tedy máme všechny tyto různé emoce, které se vynořují za různých situací. A v tom nevidím žádný problém. V podstatě je důležité, aby sis uvědomil, že za těmito otázkami je jakýsi tazatel, podmíněný určitými myšlenkami. Byl jsi pravděpodobně ovlivněn křest´anským způsobem výchovy tady v Evropě a proto máš jisté názory. A z nich vznikají tyto otázky. To patrně není odpověď, kterou jsi očekával, ale to nevadí.

Ale tahle věc se strachem je vskutku zajímavá. Jednou jsem prohlásil, že kdybych se opravdu ted´podíval do svého nitra, je tam zcela prázdno. Vše je v tichosti. A pokud si pamatuji, tak v posledních dvanácti až čtrnácti letech jsem nikdy nepocítil strach. Zdá se, že tahle emoce prostě zmizela, ale já jsem nic neudělal. Nepokoušel jsem se změnit strach, prostě je fuč.

Takže součástí strachu je nějaký vztah k budoucnosti. Takže se bojíš toho, co přijde v budoucnosti. Když jsi opravdu přítomný, TED´, tak se nemáš čeho bát. Ale když se objeví velký tygr, tak se potřebuješ bát a strach přijde. Nemusíš nic dělat. Dokonce tvé nohy začnou utíkat samy od sebe. Nemáš čas přemýšlet o tom, jestli tygra přeskočíš, nebo před ním začneš utíkat. Tvé tělo prostě začne utíkat.

Premanando, proč podporuješ proces meditace, zatímco radikálně nonduální učitelé jako Tony Parsons a Leo Hartong nám říkají, že skrze meditaci a jiné praktiky lze dosáhnout blažených stavů, ale ne osvícení jako takového? Takže mají praktiky cenu jen v tom smyslu, že nám unaví a unudí, až to v zdáme?

Ano, myslím, že to je jeden z důvodů(smích). Máš pravdu, že z absolutní pozice jsme všichni Vědomím. Není nikdo, kdo může meditovat-to je absolutní pozice. Avšak mně se zdá, že když věříš tomu, že jsi někým, pak s tím někým můžeš pracovat. V té celé falešné identitě, že jsi někým-právě ten někdo může provádět duchovní praktiky. A ty praktiky máji vliv na kvalitu tvojí mysli. Mám pocit, že spousta lidí hovořících z této čisté absolutní pozice samo dělalo duchovní praktiky po mnoho let. A duchovní praktiky byly prováděny mnohá staletí, takže se zdají mít určitý smysl. Tak já myslím, že když věříš, že jsi někým, pak to má tu hodnotu, že pochopíš, že to tak není. A pak musí zmizet to ,,já". To se prostě stane, nicméně zdá se, že není žádný problém v provádění duchovních praktik. A tak jak říkáš, tyto praktiky ovlivn´ují kvalitu tvé mysli.Takže když děláš něco jako meditaci po mnoho let, zjistíš, že tvá mysl je tišší. A to už má smysl. Když má tichou mysl, pak poznáš, že tvůj vnější život ja taky tišší. Ale tohle ti nepřinese seberealizaci. Takže z absolutního hlediska není nic, co můžeš udělat,ale pokud věříš jako většina lidí, že jsi někým, pak má určitý smysl prozkoumat tu část mysli, která tomu věří. A k tomu nám může pomoci sebe-dotazování, doporučované Ramánou Mahárišim, který byl ovšem velmi dobře seznámen s absolutní pozicí.

Je dobrá meditace něco jako koncentrace, třeba když kreslíš a tak se soustředíš, že na sebe zapomeneš?

Myslím, že v tom je pár rozdílů. Když se na něco soustředíme, mysl je soustředěná na nějaký bod zájmu. To není meditace. To je jen uvědomělost něčeho určitým způsobem. Když meditujeme, tak záměrně ze své pozice vzhlížíme k nějakému bodu, takže meditace zahrnuje soustředění. To se děje. Ale efektem meditace je odebírání myšlenek. Na začátku je spousta myšlenek a ty postupně mizí. Takže mizí i pocit identifikace s ,,já". Takže v hluboké meditace lze dospět k tomuto prázdnu, kde nikdo není. Takže se ti dostává záblesku Já. Ten je ale jen dočasný, protože v meditaci je někdo, kdo medituje. Co se týče kreslení, je možné, že když něco kreslíš, tak ten, co kreslí, je najednou pryč. Nebo třeba tancuješ. Na začátku je někdo tancující a v určitém momentě už jen probíhá tanec. Tancující splývá s tancem. Takže toto je také prostor seberealizace. Skrze tanec-,,někdo" se rozpustil. A jak tancuješ, máš takový ten euforický pocit. To je energie, která se uvolní, když splyneš. A pak tě tato energie ,,tancuje". Není nikdo, kdo tancuje. A z tohoto pocitu se cítíme velmi blaženě.

Děkuji za odpovědi.

Témata tohoto článku: život

Tisk

• Tweet