Z Interview s Gangou (dříve známou jako Mírá) z knihy Roslyn Moore “Meeting Papaji” (představující nejznámější Papadžího žáky jako Gangadží, Ardžunu, Prašántiho aj.).


Míra umí naplnit místnost smíchem a přitom její satsangy navozují nejhlubší ticho. Mnoho z těch, kdo znali Papadžího říká, že Jej silně připomíná.
 

Kdy jsi poznala Papadžího?

V ‘68, v prosinci ‘68.

Podělíš se o to co tomuto setkání předcházelo?

Takže budeme mluvit o běžném denním životě? Ok. Nejprve bych řekla, že všechny příběhy vznikají v čase. Někdy mám pocit, že by bylo lepší o tom nemluvit, ale někomu to může pomoci. Je zajímavé, jak se naše životní osudy liší, neníliž pravda?

Ano. Jaké tedy bylo tvé dětství?

Nějak jsem znala do svých třinácti ráj. Vyrůstala jsem v nádherné zemi v Africe, v zemi které se pak říkalo Belgické Kongo. Žila jsem tam velmi svobodně. Můžu být venku v přírodě, velmi nevinná a šťastná. A pak, z nějakého konkrétního důvodu se moje rodina musela vrátit do Belgie a ze dne na den jsem přišla o svůj ráj. Tím začlo mé hledání.

Jako snad každý, zvláště v těch letech, jsem zkusila všechno možné k osvobození. Do '68 jsem zkusila sex, drogy a všechno to ostatní. Jela jsem do Afghanistánu a měla tam nějaké psychedelické tripy. Vždy jsem to dělala z duchovního zájmu, ale nic trvalého to nepřineslo. Po návratu do Belgie jsem se snažila najít svojí cestu. Zkusila jsem toho mnoho. Mnohokrát jsem si natloukla a poranila hlavu i srdce. A pokaždé bezvýsledně. A to mne absolutně deptalo.

V té době jsem byla na vysoké škole. Měla jsem před zkouškou a musela si číst o filozofii. Jedna věta kterou snad každý zná mne opravdu zaskočila. "Gnóti se oten. Poznej kdo jsi.". Od Sokrata. Opravdu mi skočila do srdce jako tigr, jako kdyby byla určená mně. Předtím jsem nevěděla co přesne vlastně hledám, ale když jsem si přečetla tuto větu, věděla jsem jistě, že to je to co chci. Znát sebe sama, což jsem přesně neznala.

 

Tři dny na to jsem byla opět na cestě. Měla jsem šedesát dolarů, láhev vína, tři cibule a tmavý chleba v kapse. Byla jsem v Istanbulu - na své cestě do Indie! Abych našla živého Mistra, který mne to naučí. Všechno jsem opustila, i houbičky a jako sádhu se vydala na cestu s pevným odhodláním. Nemůžu-li najít Sokrata v Řecku, najdu žijícího Buddhu v Indii.

Trvalo to tři měsíce. Na cestě do Kábulu jsem potkala súfíského Mistra, kterého jsem si ihned velmi zamilovala. Ale nemluvil anglicky, a já jsem jej navštívila odpoledne, právě v době kdy byl tiše. Od prvního okamžiku jsem měla pocit, že jsem potkala světce. Je úžasné potkat světce, kteréhos nikdy nepotkala, celkem vzato. A když jsem přijela do Indie, zamířila jsem hned k Himalájím s tím, že jsou místem krásy, kde přebývají jogíni.

Když jsem uviděla Gangu, bylo mi jasné, že jsem našla svou mateřskou zemi. Nikdy předtím jsem nechtěla mít adresu nějakého známého indického gurua, protože jsem si byla jistá, že potkám toho pravého. Že jej poznám. Takže jsem chodila sem a tam a poslochala co kdo říká. Poslouchala jsem jogíny a každý jogín, samozřejmě, znal Pravdu. Každý mi říkal: "Můj způsob meditace je ten pravý". Poznala jsem aspoň 12 metod meditace.. Nyní, co s tím? Byla jsem velmi zmatená. Co je skutečnou cestou poznaní Pravdy? Každý říká něco jiného.

Po třech měsících jsem si řekla "Nebudu už nikoho poslouchat". Byla jsem toho plná a chtěla jsem to objevit sama. Tak jsem se je rozhodla všechny opustit a usadit se v jeskyni proti proudu Gangy.

Má víza vypršela, zbyla mi jedna rupie a ještě jsem nebyla na konci svého hledání. Musela jsem zůstat v Indii, protože to bylo jediné o co v mém životě šlo. Bylo to začátkem prosince '68. S mou poslední rupií a knihou Kabíra v ruce jsem se osmělila jít do čajovny, poslední ve vesnici. Odkudsi ke mně přišel nějaký muž a zeptal se mně "Nepotřebuješ pomoci, mé drahé dítě?" Řekla jsem "Ne, děkuji mnohokrát." protože jsem se rozhodla již nikoho neposlouchat. Odpověděl "Dobře, kdyby jsi potřebovala nějak pomoci, budu v pět hodin ráno na břehu Gangy." a ukázal mi kde.

Příští den jsem strávila jako obvykle - vyprala jsem si v řece šaty, meditací a na toho muže jsem zapomněla. Ale v noci mi velmi zřetelně vytanula na mysli jeho tvář a řekla "Možna že Mně hledáš." A bylo to tak silné, že jsem se ráno přistihla jak běžím dolů k Ganze, abych jej potkala, a on tam seděl se zkříženýma nohama. Hlasitě se smál, když mne uviděl. Posadila jsem se před ním na zem.

Zeptal se mne "Co chceš?"
A já jsem řekla "Kosmické vědomí, a jestli je (znáš) něco víc, tak to."
"A co pro to uděláš?"
"Budu meditovat."
"Ukaž mi jak.."

Sedla jsem si s dlaněmi v klíně a zavřela oči. Uběhl nějaký čas. Ani nevím jak dlouho. Nemyslim, že to bylo dlouho. Otevřela jsem oči a podívala se na Gangu, pak na oblohu. Byli tam nějací ptáci. Podívala jsem se na něj. A pak mi svitlo "Bože, vždyť je to tak snadné!", a sklonila jsem se před Mistrem, kterého jsem právě rozpoznala. Znali jsma se velmi, velmi dlouho. Ani nevim odkud. Bylo to tak pradávné..

Když jsi otevřela oči a řekla si "Vždyť je to tak snadné," můžeš mi řici...

...co to znamená?

Ano.

Wow! Tak to budu vysvětlovat prvně. Víš, náhle jsem si uvědomila, že "jsem běhala sem a tam za odpovědí, kterou mám přímo před nosem! Je to jaké to je. Věci jsou jaké jsou." A v jediném okamžiku jsem to úplně přijala. Nebylo již co hledat, proč někam jít, bylo to tak jasné. Ten pocit, velmi jasný a přítomný, byl SKUTEČNÝ. Byl odpovedí na mé hledání a já jsem konečně mohla zůstat tiše.

Co se stalo pak?

 

Dodatky:
Odkaz na holandskou fotogalerii s fotkami (i) Gangy, stránky Gunnara Muhlmanna, Ganga měla svojí www stránku (www.gangasatsang.com), ale uzavřela jí a tak zde na ní již žádný kontakt není, leda přes přátele.. ale Ovčák (hraje na kytaru v Jamuna: Arunáčala) mi napsal, že ji náhodou minulý rok potkal u Arunáčaly - jaké překvapení :-).. tak je stále tady :-) 
Připravil: Míša

Tisk

• Tweet