Všímavost - Joseph Goldstein
Když Buddha hovoří o "jáství" nebo o "já", myslí tím naši představu o jakési neměnné podstatě, která prožívá, která je subjektem zkušeností. Když tedy hovoří o absenci tohoto já, míní tím pochopení, že zkušenosti a prožitky neodkazují zpětně k nikomu.
"Touha je pomíjivá jako cokoliv jiného! Tento prostý, avšak obtížný vhled je ohromně osvobozující, jelikož na základě něj začínáme chápat, že nemusíme uspokojit nezbytně každou touhu, kdykoliv se nám pověsí na paty. Víme, že touhu nemusíme rozpustit, abychom ji rozpustili. Dříve nebo později všechny touhy zmizí sami od sebe, jelikož jsou rovněž součástí velikého kolotoče změn."
"Když Buddha hovoří o "jáství" nebo o "já", myslí tím naši představu o jakési neměnné podstatě, která prožívá, která je subjektem zkušeností. Když tedy hovoří o absenci tohoto já, míní tím pochopení, že zkušenosti a prožitky neodkazují zpětně k nikomu."
"Vhled v tomto smyslu znamená jasně a do hloubky vidět, že všechno v mysli a těle je proměnlivý proces a že za ním není nikdo, komu by se to dělo. Myšlenka sama je tím, kdo myslí, neexistuje žádný myslitel mimo samotnou myšlenku. Je to vztek sám, kdo má vztek, a samotný pocit, kdo cítí. Všechno je jen a pouze takové, jaké to je. Zkušenost a prožitky nepatří nikomu."
"Sebe-přijetí je vskutku jednou ze stránek všímavosti. Být všímavým znamená, že jsem ochotni zakoušet všechny emoce, myšlenky, vjemy a události života."
"Můžeme vidět, že všechny myšlenky, pocity, emoce a vjemy jsou pomíjivé, v neustálém pohybu. Můžeme s nimi být, aniž bychom se identifikovali, a vidět, že nepatří nikomu, že jsou to prostě prchavé jevy, které vyvstávají a pomíjejí."
"Nejtajemnějším prvkem Buddhova učení je myšlenka a prožitek ne-já. Vyvstává tu tolik otázek: Jestliže není žádné já, kdo tedy v meditaci usiluje, kdo se znovuzrozuje, kdo vzpomíná, kdo dostává vztek, kdo se zamilovává?"
"Život je procesem nastávání, procesem vznikání a zanikání podmínek, neděje se nikomu. Za tím vším není žádná bytost které by se to dělo."
"Abychom pochopili "ne-já", nemusíme nejprve zničit něco, čemu říkáme "já" či "ego". Velkým Buddhovým objevem bylo, že žádné já, které bychom si měli brát do parády, neexistuje. Jestliže tedy neexistuje nic, čeho bychom se měli zbavovat, pochopení neosobnosti vychází jednoduše a prostě z uvědomování si toho, co se okamžik po okamžiku skutečně děje."
"Získat počáteční pocit toho, že jevy vyvstávající ve vědomí nejsou já, netrvá příliš dlouho. Vidíme-li, jak předměty vědomí neustále vyvstávají a pomíjejí, je takový závěr nasnadě. Přesto se však stále můžeme jemně ztotožňovat se samotnou schopností vědění, poznání:"Jsem to já, kdo všechny ty proměňující se předměty vědomí poznává." Můžeme propadnout víře, že ono vědění je já. Nakonec se ale stává zřejmým, že i vědomí samo sobě je neustále se proměňující proces, neustále vzniká a zaniká..... Jakmile si uvědomíme, že neexistuje nic, čeho bychom se mohli chytit, může nás zaplavit pocit paniky.... Ale nakonec nám svitne, že není žádná země, o kterou bychom se mohli při našem pádu rozbít, a není nikdo, kdo by na ni mohl dopadnout - jen prázdné jevy valící se vpřed. Tehdy cítíme obrovskou úlevu a necháváme vše být s hlubokým klidem a dokonalou vyrovnaností."
"Nikdo nic nedělá, všechno se prostě děje.... Z takovéhoto porozumění neosobnosti vyvstává hluboký pocit spojení se vším existujícím. Nemusíme se už nadále spoléhat na určité druhy vztahů, abychom se cítili spojeni, jelikož už neexistuje pocit oddělenosti. Není tu nikdo, kdo by mohl být oddělen. „Spisovatel“ Wei Wu Wei tento vhled vyjádřil ve vztahu k pokoře: "Opravdoví pokora je nepřítomnost někoho, kdo by mohl být pyšný."
"Pokora není nějaký postoj, je to jednoduše nepřítomnost já. Stejně tak vztah (jednota) je nepřítomnost oddělenosti a můžeme jej cítit s každým dechem, s každým tělesným vjemem, každou myšlenkou, každým mrakem na obloze, s každým člověkem, kterého potkáme. "A jste-li ničím, jste vším. To je celé. (Kalu Rinpočhe)"
Z knihy Meditace vhledu