Mezi Mexikem a Amerikou je spousta pašeráků. Jednou jel jeden Mexičan na kole s batohem plným písku na zádech. Celník mu přikázal: ,,Zastavte! Chci se podívat, co máte v tom batohu!" Muž odpověděl, že tam má jen písek. Celník ho požádal, aby batoh vysypal, ale když viděl, že je to jenom písek, nechal ho projet. Takhle to šlo znova a znova, dvakrát až třikrát do týdne a celník si byl prostě jistý, že se tady děje cosi zvláštního.

Jednou byl celník v baru za hranicí a pil drink, když vstoupil ten chlap. Celník k němu přistoupil a povídá: ,,Viděl jsem Vás na hranicích, ale ted´ nejsem celníkem - koupím Vám drink.

A tak měli drink a celník povídá tomu chlapovi: ,,Podívejte, zajímá mne, co se to dělo na hranicích. Jezdil jste na kole s tím batohem písku a já se podíval a vždycky to byl jen písek. Mně se ale zdá, že něco pašujete, Tak ven s tím, teď jsme přátelé - já Vás neudám - řekněte mi, co pašujete!"

A Mexičan řekl: ,,bicykly".

To, co mám na tomto příběhu rád je fakt, že to je velmi podobné tomu, o čem si povídáme. Na jednu stranu je tajemství ukryto - ale na druhou stranu je zcela zjevné.

Protože právě teď je všechno, co je. Právě teď a tady, to, co se děje. V těchto tělech a myslích dochází k jasnému vidění, je pouze vidění. Ale někde v mysli je nějaký nápad - a to je to celé drama - že zde je někdo sedící a vidící. To je ta křehkost a zřejmost toho.

Když dojde k probuzení (a to se v této době děje čím dál častěji), jedna věc, kterou lidé říkají více než cokoliv jiného je, že to, co je nyní viděno je naprosto zřejmé. Je to tak zřejmé. Je to přesně vedle toho, co si myslíte, že teď probíhá. Myslíte si, že mne vidíte - ale ve skutečnosti vše, co se opravdu děje je, že je zde vidění mne nebo čehokoli, co se zjevuje. Rozdíl mezi probuzením a neprobuzením - mezi viděním a neviděním - je pouze vědomost, že zde nikdo není. Není tu žádné 'já'. To, co se zjevuje ve vědomí jsou vjemy. Mohou to být tělesné pocity, myšlenky...nezáleží na tom, co se zjevuje - 'já' tam nenajdete. Hledejte 'já' - nelze najít určitý bod, určité místo, které je 'já'. Kde je vaše 'já'? Pokračujte v hledání 'já' a vše, co najdete, jsou vjemy, tělesné vjemy, uvědomění myšlenky ,,Já nemůžu najít já."

Zvláštní věc je, že to, co hledá 'já' je to, čím jste. Jste tím hledaným. To, čím jste, je jednota. Jednota je pozorovatel všeho. Jednota je vše a vše vidí jako sebe samu. Vše, co se událo je to, že porůznu hledáme cosi dalšího, cosi zosobněného, objekt zvaný osvícení, něco, co je někde jinde a mělo by spadnout z nebe a nabít nás novou energií, něco, co přichází a doplňuje nás.

Ve skutečnosti to, co hledáme, je ztráta myšlenky 'já'. Je to zkrátka ztráta osobní identity, která samozřejmě nikdy ve skutečnosti neexistovala. Hledáme ztrátu neskutečného. Vše je ztraceno a v jistém smyslu 'já' je vše. Jsme bohatí lidé snažící se najít království nebeské. Pořád je tu 'já', které má koncepty o sobě, důležitosti života a důležitosti nalezení osvícení, jsme bohatí lidé. Na jednu stranu je zde ta touha po probuzení - na druhou stranu se zdá, že je tu větší a větší odpor. Jak se mohu vypořádat s odporem?

A všechno tohle zmizí a nic nezbude kromě vidění, prostého vidění vjemů, života, který zdánlivě probíhá. To čisté vidění přichází odnikud. Nicota vidí probíhající život. Bez jakéhokoli názoru, že to, co se děje je třeba změnit, mělo by to být lepší či horší; bez jakýchkoliv úsudků, či jakéhokoli pocitu, že to, co je viděno, se někde děje. A za čistým viděním spočívá jednota.

Takže to, co hledáte už je. To, co hledáte už je tohle. Skutečně, celý váš život je čistým viděním. To, co to překrývá, je identifikace, jako že je tu oddělený pozorovatel. A to překrytí je také božské.

Je to zkrátka posun ve vnímání od tamtoho k tomuhle. Je to naprosto snadné, naprosto přímé a dosažitelné. Osvícení je zcela dosažitelné. Světlo je vše, co je. Všechny nápady, které máte o šplhání na horu a meditování po dvacet let, vzdání se touhy...Probuzení s tímhle nijak nesouvisí. Světlo je vše, co je. Není nic, co musí být uděláno, zkrátka proto, že je to jen vidění. Kdo s tím musí něco dělat? Je tu vždy toto, vždy je tu jen tohle. Kamkoli půjdete, vždy je jen tohle.

Nepředstavujte si, že probuzení mohou uskutečnit jen ti, kteří ho záměrně roky hledali. Jsou lidé, dva tady a v Holandsku, kteří nikdy nešli po žádné stezce ani neprováděli žádné úsilí ani nebyli jakkoli oddáni, a kteří zažili probuzení a zdá se, že jsou v něm ustáleni.

Tajemství toho, jak mizí hledání je pro ty, co jsou tomu velmi oddaní i pro ty, co nejsou, zkrátka nevysvětlitelné.

Jde o první ukázku z knihy rozhovorů All There Is (2003) od Tonyho Parsonse - čelního představitele britské radikální neoadvaity a autora zpovědi Otevřené Tajemství.

přeložil Prija

V češtině vyšla kniha Odhalené tajemství - Tony Parsons, vydáno 2017.

Témata tohoto článku: Tony Parsons

Tisk

• Tweet