Trojúhelník naší identity - Scott Kiloby
I když základem naší identity je myšlenka nebo představa „Já“, naši identitu toho tvoří mnohem více. Používám termín „trojúhelník naší identity“ pro popis veškerých představ a konceptů, které tvoří podklad našeho příběhu v čase - náš film.
My jsme jako příběh v čase, uvnitř kterého se nalézají tři „skupiny“ myšlenek, tři „strany trojúhelníku“: minulost, přítomnost a budoucnost. Naše identita klade velký důraz na myšlenky vynořující se z těchto tří „skupin“ a opakovaně se s nimi identifikuje, což ho zároveň tvoří a podporuje. My ale nejsme myšlenky. Myšlenky se uvnitř nás pouze objevují a mizí. Naší skutečnou podstatou je vědomí. To ale naše identita nerozeznává.Pro porozumění a vnímání sebe sama a naší identity má nesmírný vliv se pokusit co nejčastěji „spočívat ve vědomí“. Pokuste se zklidnit a pouze vnímat hlas ve své hlavě kdykoliv během dne, tak často, jak je to možné. Sledujte, co vám ten hlas říká o tom, kdo jste, co se vám doposud stalo a co se může nebo nemusí stát v budoucnosti. Tyto myšlenky není třeba analyzovat, měnit je, zbavovat či vyvarovat se jich nebo hledat jejich smysl. Tím pouze přidáte více hlasů do vaší hlavy, více vrstev do vašich příběhů. Ponechte myšlenky tam, kde jsou. Relaxujte, odpočívejte a pozorujte obsah vašich příběhů. Hlas ve vaší hlavě vám říká, že toto je váš příběh, vaše identita. Bez ohledu na jeho obsah to není pravda. Toto nejste vy.
1. skupina - Minulost
Minulost se zabývá tím, kdo jste. Do této „skupiny“ myšlenek patří vše, co koncepčně víte o tom, kdo jste a co je život. Patří sem vaše jméno, podrobnosti o vašich rodinách, dětství, vaše vzdělání, historie, vaše role a „nálepky“ v životě. Vaše postoje a názory (politické, náboženské, duchovní aj.), dále také víra a představy o světě a skutečnosti. Je zde obsaženo vše, co se stalo v minulosti a je součást vašeho života, ať už si to uvědomujete nebo ne. Jakákoliv představa, která se formovala v minulosti, ale nyní je uchovávána pouze jako vzpomínka (tj. myšlenka), se stává součástí koncepčního příběhu s názvem „Já a můj život“ nebo „Život takový, jak ho chápu já“.
Dále sem patří mentální identifikace jako člena skupiny. Říkáte „Jsem křesťan“, „Jsem muslim“, „Jsem vědec“, „Jsem Američan“ nebo „Jsem Rus“. Toto jsou pouze vzorce, kterými se pokoušíme vytvořit vlastní identitu, oddělenou od ostatních.
Vše, co si o sobě myslíte, je pouze...myšlenka. Naučená představa. Pokud se chováme, jednáme a mluvíme pouze na základě této naučené představy, jsme jen loutky, opakující a neustále omílající představy, které nám byly doposud představeny. Jsme v jakési „smyčce“ myšlenek, do které nepřichází nic nového, žádný čerstvý vítr. A my neustále jednáme v stále stejných opakujících se vzorcích. Navazujeme stále stejné vztahy, rozčilujeme se nad stále stejnými věcmi, hádáme se stále se stejnými typy lidí, hledáme stejné radosti a podáváme stejné výkony. Nemáme na výběr. Tato „smyčka“ kontroluje každý náš čin.
Podaří-li se vám dostat až na dno, objevíte, že bez ohledu na to, co si o sobě myslíte, jsou to pouze myšlenky. Nejste to vy.
Když navštívíte Texas, nepůjdete k ceduli s nápisem „Vítáme vás v Texasu“ a nebudete neústupně tvrdit, že tato cedule sama o sobě je Texas. Tabule je jen tabule. Jen něco představuje nebo označuje. Stejně tak každý koncept z minulosti něco představuje nebo označuje. Označuje to vaši skutečnou identitu, která je přítomna ve vědomí. Nespletete si tabuli „Vítáme vás v Texasu“ s Texasem.
Doporučuji přestat přijímat koncepty z minulosti a začít vnímat, kdo nebo co jste právě v tomto okamžiku. Raději si kdykoliv během dne udělejte čas a relaxujte o samotě. Postupně zjistíte, že „ten, kdo se dívá“, je vědomí. Postupně vám začne být jasné, že vědomí je naše skutečná podstata, ve které se myšlenky pouze zobrazují a zase mizí.
Toto poznání má nesmírný vliv na naše životy, neboť nám zcela přirozenou cestou posiluje naši duševní a emocionální stabilitu. Toto řeší naše krize identity, o kterých ani nevíme, pouze je tušíme. Po vyřešení těchto krizí život začne plynout zcela přirozeně a lehce. Začínáme žít v radosti a přijetí, místo frustrace, stresu, smutku, strachu a odporu.
Ve stavu relaxace, je dovolena jakákoliv myšlenka, jakýkoliv pocit, včetně toho negativního - frustrace, stresu, smutku, strachu a odporu. Tyto myšlenky se chovají dle stejného vzorce – objeví se ve vědomí, chvíli posečkají, a zase beze stopy mizí. A vědomí nemá žádný program, dle kterého by s nimi pracovalo, dávalo jim smysl, měnilo je, neutralizovalo je nebo se jich zbavovalo. Vědomí myšlenky pouze akceptuje, takové, jaké jsou, pozitivní i negativní.
Jde o to uvědomit si, že není potřeba tuto skupinu myšlenek, která se v přítomném vědomí objevuje, analyzovat, neutralizovat, rozpouštět nebo chápat. Vynořující se myšlenky pouze zaznamenejte. Nesnažte se je zastavit. Nechte je pouze vynořit. Ony zmizí beze stopy samy od sebe.
Pokud nastane situace, kdy začnete mít dojem, že je to těžké. Začnete být frustrováni nebo vám dá velkou námahu rozpoznat vědomí a ponechat myšlenky tam, kde jsou. Pak se sami sebe zeptejte: “Bude třeba mnoho úsilí nechat další myšlenku objevit a zase zmizet?“ Zjistíte, že, aby nebylo třeba ještě větší úsilí, další myšlenka musí být ponechána tak, jak je – a po ní další a další. Nenuťte myšlenky odejít. Pouze se zastavte a relaxujte v nekoncepčním vědomí. Pouze zaznamenejte myšlenky, které k vám v tento moment přichází. Přichází sami od sebe tak, jak sněhová vločka padá k zemi – a stejně tak i mizí. Sledujte, že vy jste tím prostorem, ve kterém se myšlenky vynořují a zase mizí. Vy jste tím prostorem, ve kterém se vynořují a mizí i všechny těžkosti, frustrace a úsilí.
2. skupina - Budoucnost
Budoucnost se zabývá tím, kým se chystáte stát. Tato skupina zahrnuje vše, co koncepčně víte nebo si myslíte, že víte o budoucnosti vašeho já. Patří sem momenty budoucnosti, momenty zítřka, příštího týdne, příštího roku a celého zbytku vašeho života. Je to vše, co si myslíte, že se vám v budoucnosti stane – ať už to, co by se mohlo naplnit nebo vaše obavy z toho, co by mohlo ohrozit vaše vnímání sebe sama.
Patří sem myšlenky o naplnění v budoucnosti s ohledem na vztahy, práci, kariéru, peníze, materiální záležitosti, pověst, prestiž, zaujetí, pochvalu a uznání. Všechny tyto myšlenky obklopují naději a na pozadí každé z nich existuje podnět, který má následující schéma:
Věřím, že se stane situace X. Když se situace X stane, bude to pro mě dobré. Když se tato situace nestane, bude to pro mě špatné.
Pokoušíme se upravovat své představy, přičemž sami sobě věříme, že jsme tím, co si o sobě myslíme (naší identitou) a pokoušíme se ovlivnit budoucí výsledky. Toto je krize osobnosti. Naděje se točí kolem předmětu identity. Díváme se do budoucnosti s vědomím, že naše já bude ok.
Toto hledání končí tehdy, když objevíme, kdo skutečně jsme – vědomí. Zjistíme, že budoucnost není nic jiného, než myšlenky vynořující se v přítomnosti, přicházející a procházející vědomím. Naděje již není třeba, my jsme v pohodě a budeme již navždy.
Budoucnost nezahrnuje pouze naději. Protipól naděje je strach. Tato „skupina“ zahrnuje také myšlenky plné strachu a obav z budoucnosti – tedy obavy z nezdaru, ztráty zaměstnání, finančních potíží, rozvodu, překážek, nemocích, utrpení a smrti.
Hlavní (a často nevědomý) podnět na pozadí každé myšlenky obklopující strach je následující: Bojím se, že se stane Y. Když se Y přihodí, budu v ohrožení nebo zemřu. Musím se ujistit, že Y nenastane.
A tak se pokoušíme manipulovat své představy a svět kolem sebe a věříme sami sobě, že je naše identita těmito představami tvořena a ovlivňována. Snažíme se kontrolovat přicházející budoucnost. Snažíme se neustálým přemýšlením o budoucnosti vyhýbat strachu, který vzniká v našich tělech.
Pokud popíráme strach, vznikající v našich tělech, jsme chyceni do spárů „skupiny“ myšlenek o budoucnosti. Jsme vydání na milost jakémukoliv hroznému scénáři, který nám myšlenky vykouzlí. Duševně i emočně nás to vyčerpává a v extrému vede k úzkosti nebo panickému strachu, což nám v životě způsobuje problémy.
Pokud pochopíme, že budoucnost je pouze v současnosti vznikající myšlenka přicházející a procházející v tom, co my opravdu jsme – vědomí - pak zcela přirozeně relaxujeme. Strach se ve vědomí pouze vynoří a beze stopy zmizí. Zjistíme, že se nemusíme snažit kontrolovat budoucnost, že můžeme ponechat přicházející vjemy tak, jak jsou. A hlasy v našich hlavách se buď úplně ztiší nebo budou ve formě myšlenek samostatně a odděleně od vědomí směřovat do budoucnosti. A my nalezneme ve všech směrech v životě klid.
Jde o to uvědomit si, že není potřeba tuto skupinu myšlenek, která se v přítomném vědomí objevuje, analyzovat, neutralizovat, rozpouštět nebo chápat. Jde o to uvědomit si, že jsou to vzorce a koncepty. My ale nejsme koncepty.
Naše identita se neustále zaobírá myšlenkami z této „skupiny“, což ji zároveň tvoří a udržuje. Tyto myšlenky směřujeme do budoucnosti a doufáme (nebo nedoufáme) v jejich uskutečnění. To ale není možné, neboť čas je také jen myšlenka.
Jinými slovy musíme přemýšlet, abychom udrželi představu příští chvíle, zítřka, příštího měsíce, roku. Nemáme jinou možnost. Nicméně, vše jsou pouze koncepty objevující se a zanikající uvnitř přítomného vědomí. A vědomí je naší skutečnou identitou.
Udělejte to jednoduše: všechny objevující se myšlenky, které se týkají budoucnosti, pouze pozorujte. Není třeba se snažit zastavit tok myšlenek. Zanikne beze stopy sám o sobě v přítomném vědomí. Poznáním vědomí jako naší opravdové identity dojde k vyřešení všech našich krizí a naděje nebude dále třeba. S poznáním vědomí je spojen objev svobody a uskutečnění. Strach, který byl založen na špatném pochopení, že budoucnost existuje pouze uvnitř osobního příběhu, ztratí vládu nad našimi životy.
3. skupina – Přítomnost
Tato skupina zahrnuje mentální interpretace přítomného okamžiku, především ty, které spočívají v nepřijetí skutečnosti. Patří sem obviňování, stěžování si, soudy, srovnávání a další myšlenky, které se zabývají tím, že to, co se děje, se rozhodně nemá dít. Někdo nebo něco nás koriguje, klame, není dostatečně rychlý nebo naopak je rychlý až příliš, není dostatečně pozorný, jde si svou cestou, je protivný nebo naopak příliš příjemný, neposlouchá dostatečně, zkrátka nedělá to, co chceme, aby dělal.
Tyto myšlenky nás utvrzují ve víře, že oddělení je skutečné, že „tady“ opravdu existuje jedinec oddělený od toho, co se děje „tam venku“. Nicméně oddělenost neexistuje. Je to vše mentální fikce.
Stejně jako u předchozích dvou skupin, i tady není potřeba tuto skupinu myšlenek, která se v přítomném vědomí objevuje, analyzovat, neutralizovat, rozpouštět nebo chápat. Pouze pozorujte myšlenky, které se objevují (a po chvíli opět mizí) ve vědomí. I tato třetí „skupina“ myšlenek o přítomnosti se podílí na tvorbě a udržování naší identity. Pokuste se myšlenky pouze pozorovat. Nezastavujte tok myšlenek, který po určité době zmizí beze stopy a sám od sebe.
Všimněte si, že v momentě, kdy zmizí myšlenky, je přítomno pouze vědomí. Přítomné vědomí je to, čím opravdu jsme. Zjistíte, že vědomí přirozeně a lehce přijímá cokoliv, co se děje právě teď. To, co se děje, jsou myšlenky a představy uvnitř vědomí. Uvědomujete si, že se myšlenky nemohou objevit mimo vědomí, že jsou od něj neoddělitelné. A to je opravdový význam přijetí.
Přeložila Katka.
Zdroj: http://livingrealization.org/articles/triangle-of-the-self-center/
Témata tohoto článku: kdo jsem já?, Scott Kiloby
