Takové, jaké to je - Tony Parsons

Úvodní slovo od Joshiho: 
Když o tom hovoříme, posíláme a odebíráme články, mohlo by se zdát, že se tu řeší nějaký problém. Je tomu skutečně tak? Každý nechť si odpoví sám. Já tu žádný problém nevidím.

Mám na mysli problém dosažení advaity, neduality, jednoty, realizace a osvícení. Předpokládám, že ten, kdo chce, snaží se a usiluje o dosažení zmíněného stavu, je přesvědčen, že takový stav existuje, jinak by se o to vůbec nestaral. Ví, že Jednota a Absolutno je zde právě nyní, přesto To chce polapit.

Jednota znamená, že vše je jednotou, není zde nic, co by jednotou nebylo. Nedvojnost znamená, že tu není někdo, kdo poznává něco. Realizace znamená uvědomění si, že tu není nikdo, kdo by mohl něco realizovat.

Přestože se to zdá poměrně logické a jasné, něco nebo někdo s tím stále není spokojen, hledá, dosahuje a necítí se býti v onom vytouženém stavu nestavu. Uvědomuješ si, že toto probíhá? Ano, pořád se něco děje, a toto hledání, toto přesvědčení o tom, že nejsem osvícen, je jednou z mnoha věcí, které probíhají, a které si uvědomuješ.

Již si jistě prošel základním výcvikem, který ti říká, že nejsi tělo, pocity a myšlenky, již jsi zjistil, že toto vše se dá pozorovat, uvědomovat si, a že tento princip je neměnný, neosobní a máš ho stále k dispozici. Uvědom si tedy, že hledání je činností těla, pocitů a myšlenek a vůbec se netýká tohoto principu vědomí a pozornosti, v kterém vše pouze probíhá, spontánně se objevuje a mizí. Ano, to, co hledá a není spokojeno, nejsi ty. Nemusíš se tím tedy vůbec zabývat, protože ty jsi neměnným principem vědomí, ať se děje, co se děje, nebo neděje.

Karmajogín dělá vše pro Boha a nakonci své stezky si uvědomuje, že vše je Bůh, že on nikdy nic pro nikoho nedělal, protože i on sám a jeho činnost byla činností Boha. Bhaktijogín miluje Boha, ve všem vidí Boha a touží s ním splynout a nakonci své stezky si uvědomuje, že vše je Bůh, že on sám je také Bohem a není zde nikdo, kdo by mohl někoho milovat a splynout s ním. Tantrajogín se snaží dosáhnout Boha a Jednoty spojením dvou polarit, touží být neustále spojen a nakonci své stezky si uvědomuje, že vše je Bůh, obě polarity jsou přítomné ve všem, Jednota je zde neustále a není tu co spojovat. Džnánajogín hledá Boha, svou pravou podstatu a Já a nakonci své stezky si uvědomuje, že vše je Bůh, není nic jiného než Já a není tu nic k dosažení a nikdo, kdo by mohl něčeho dosáhnout.

Stezka může být dlouhá a krkolomná nebo krátká a rychlá. Není zde však žádný záměr, nelze nic ovlivnit. Ty však již víš, že stezky a poutníci jsou jen projevem v neosobním vědomí, které je jediné, co tu je. Proto žádný dosažený stav nemůže být konečným poznáním, proto žádného stavu není třeba dosahovat, protože všechny stavy lze pozorovat a lze si je uvědomovat, nejsou trvalé ikdyby trvaly po celý tvůj život.

Můžeš s tím tedy ty jako neosobní vědomí něco dělat? Neosobní vědomí nedělá nic. Máš pocit, že musíš toto neosobní vědomí získat, udržet a neztratit? Uvědom si, že to jsou jen myšlenky a chutě těla. Neosobní vědomí je klidné, šťastné a nic mu není třeba, to jsi ty neustále, právě teď, zítra a za rok, bezpřestání a navždy. Ty jsi To, nic jiného neexistuje.

—————————————————————————————————-

A teď už Tony Parsons: 

Jak si to mohu začít uvědomovat?

Neuvědomíš si to, dokud to nepřestaneš hledat a dokud jednoduše nesvolíš k tomu, aby tu bylo to, "co je".

Jak to mohu udělat?

Nemůžeš to "udělat". Ale můžeš otevřít své srdce k faktu, že se to může stát. Dovol pozornosti spočívat si v tom, "co je", jestli je tu nepokoj nebo frustrace z toho, že si to stále nepochopil, je to stále to. Pouze svol k tomu, aby se dělo to, co se děje, aby tu bylo to, co tu je a začneš žít v lásce.

Láska je vždy připravena, jako věčný milenec, přivítat tě do nekonečna. Nemusíš měnit nebo zklidňovat mysl nebo pročisťovat tělo - protože to, jaký teď právě jsi, je božským projevem.

Ale to zní moc jednoduše.

Všichni ve svém srdci víme, že odpověď na tohle všechno je velmi jednoduchá. Kristus řekl, že království nebeské je jako hořčičné semínko. Nachází se v tom, co je prosté. To, že jsi jedinečný, tady a teď, je tím tajemstvím. Tento moment se ještě nikdy nestal, uvědomuješ si to? Je tu a pak je pryč a znovu se již nestane. A teď je tu zas jiný okamžik. Je jedinečný a objevuje se a mizí zpět do nekonečna, aby již nebyl nikdy spatřen. To jsi ty, uvědomuješ si to? Ty jsi tímto nekonečným projevem, pohybujícím se dovnitř a ven. Nemůžeš zastavit to, "co je"; je to nepřetržitý a věčný tanec - takže to nech být a dej k tomu svolení.

Doporučujete tedy, abychom zaměřili svou pozornost na to, "co je", jak nejlépe to dovedeme?

Nemohu Vám doporučit vůbec nic. Pouze Vám navrhuji, abyste pochopili a pocítili tu podivuhodnost podstaty toho, "co je" tady a teď. Uvědomte si, že je to bezčasá přirozenost nekonečna. Pozorujte, že se mysl chytne toho, o čem mluvíme, a přetvoří to v něco jiného. Když totiž říkám lidem o uvědomování si toho, "co je", mysl se okamžitě zasekne na myšlence, že se tu musí něco cvičit. Mysl hledá vždycky nějaké metody. Nemůže však existovat žádný proces, pomocí kterého by se stalo něco, co tu již je. A tak tu samozřejmě není kam jít a nic, co by se mělo dělat.

Opravdu, to, co jsme nemá nic dočinění s klidnou myslí, smrtí ega, očišťováním nebo různými stavy, o kterých jsme slyšeli a někdo nás učil. To, s jakým typem učení se setkáme, záleží na osobních predispozicích. Pro mysl je vždycky velmi atraktivní, když se může zabývat nějakou metodou nebo technikou, jako je například zklidňování mysli nebo zbavování se ega. Mysl nedokáže uklidnit mysl a jakmile je nazřeno, že to, čím jsi, je klidné a tiché vědomí, které pozoruje mysl a její pohyb, tak pak, je také realizováno, že není třeba mysl zklidňovat.

Je to vše tak prosté, opravdu - to, co jsme, je pouze tímto pozadím, které čeká, až se zastavíme, přestaneme s tím blbnutím a zpozorujeme ten mumraj. Jakmile se to stane, tak se také změní náš pohled na to, co jsme.

Zdá se mi, že máte něco, co já nemám a chci to mít také, a to co nejrychleji.

Zaprvé, nemůžete se dostat rychle někam, kde již jste (smích). Považte, co Vám tu říkám. Žijte s tím a zkuste pochopit hlouběji, o čem to vše je. Problém je v tom, že si myslíte, že se něco má stát. Čekáte, až se něco stane. Ale ono se to stává neustále, ale vy chcete něco jiného. Nemám nic, co byste neměl také Vy. Rozdíl je v tom, že já už nic nehledám. To je to, o co tu jde. Přestaňte hledat něco, co se má stát a zamilujte se do toho, co tu je právě teď. Je to prosté, obyčejné a báječné. Vidíte, jste již doma.

—————————————————————————————————-

Přeloženo z knihy As It Is, třetí vydání, o rozhovory rozšířené
Překlad a úvodní text: Joshi

Témata tohoto článku: knihy, Tony Parsons

Tisk

• Tweet