Smrtelná rána duchovnímu hledači
Představte si, že si žijete nádherný duchovní život plný oddanosti a najednou zmizíte.
David Newman (Durga Das), ve své nové knize popisuje, co se stane, když vášnivě duchovně hledající, který je oddaný svému guruovi a jezdí po celém světě a zpívá mantry a kirtany, přijde nečekaně jednoho dne o svou "identitu" a přestane prožívat oddělenost od boha a od svého gurua.
Moje hledání pravdy začalo s prvním momentem reflexe, když mi bylo 6 let. Podíval jsem se na svoje tělo a divil jsem se: Odkud pocházím? Kdo jsem? Připadalo mi to důležité a mystické. Tenkrát jsem neměl žádné odpovědi a život šel dál.
První skutečný úvod do vnitřního života se konal o několik let později, když moji rodiče vzali mě a mého bratra na seminář TM (transcendentální meditace), to bylo v sedmdesátých letech. Šli jsme do centra mimo Filadelfii, abychom se dívali na videa s malým indickým mužem, guruem (poprvé jsem se setkal s někým takovým), který se jmenoval Maharishi Mahesh Yogi. Celý ten zážitek byl pro mě a mého bratra docela podivný, především Maharishiho vysoce položený hlas. Museli jsme se štípat, abychom se nemuseli hystericky smát. Nicméně, byl jsem zasvěcen do TM a pokračoval v praktikování svým vlastním způsobem.
Od té doby jsem začal s tím, co se v mém světě nazývá sádhana nebo duchovní cvičení. Meditoval jsem dvacet minut dvakrát denně a bylo to pro mě osvěžující a uklidňující. Pomáhalo mi to zbavit se stresu v mém životě, který – v tom věku – tenkrát nejvíce pocházel z domácích úkolů! TM se začalo oficiálně období v mém životě, které bych nazval „spirituální hledání“: hledání něčeho jiného, než co život nabízel, přinejmenším způsob, jak dosáhnout smysluplnějšího a naplněnějšího života.
Potom nastala v mém životě ještě i jiná období „hledání pravdy“, ale 8. listopadu 2010 moje identita hledače dostala smrtelnou ránu. Stejně jako dnes, když píšu, 12. listopadu 2013, bylo před třemi lety úterní ráno a já jsem se probudil do nového života. Tenkrát to ale nebylo nic hezkého.
Jako blesk z čistého nebe – tak jsem to pociťoval uvnitř, stejně jako blesk z čistého nebe, to přišlo nečekaně a z ničeho nic. Neplánoval jsem to vědomě a nežádal jsem o to – nemohl jsem, neboť bych nevěděl, o co bych měl žádat.
8. listopad 2010 byl obyčejný den šťastného života. Moje žena Mira a já jsme měli hluboce uspokojující vztah (byla zrovna těhotná s naší dcerou Tulsi). Měl jsem milující rodinu a naplňující kariéru. Užíval jsem si inspirace, která byla spirituální a kreativní a byl jsem součástí celosvětové komunity drahých přátel a spřízněných duší. Takže, když jsem si ten večer lehal do postele, netušil jsem, že se objeví tak otřásající zážitek a změní směr mého života.
Několik hodin poté, co jsem usnul, vzbudil jsem se silně dezorientovaný. Šel jsem do koupelny, stál jsem u okna, a tam se to stalo:
Zjevila se mi nepřítomnost sama sebe!
Ať jsem se snažil, jak jsem se snažil, nemohl jsem se nikde najít. Byl jsem zmatený a popletený. Všechno se zdálo být jako ve snu, ale byl jsem vzhůru. Vnímal jsem život se všemi věcmi a lidmi, ale já jsem tam nebyl! Ten jeden v samém středu, který tam vždycky byl, chyběl, ale všechno ostatní tím zůstalo nedotčeno. Trvalo to jen krátký moment, nejdéle několik sekund, a přesto to radikálně změnilo a ovlivnilo vše, co se stalo potom.
Mimořádné? Ano! Krásné? Ne! Strašlivé tomu nejlépe odpovídá. Ta část mě, která sama sebe vnímala jako oddělenou a centrum všeho, kopala a křičela a intenzivně se bála a běsnila.
Nyní prosím, pochopte mě, tento rok mi bude padesát a zažil jsem již mnoho spirituálních zážitků. Mnoho z nich bylo docela pěkných, osvobozujících, transformačních a dokonce vznešených, ale toto nebyl žádný z nich. Byl jsem ve stavu silného šoku, můj celý nervový systém byl vybuzený a moje mysl…řekněme, že tomu stavu odpovídá výraz, že se nacházela ve stavu prvotního strachu.
Ve stavu velké nepohody jsem šel zpátky do postele a začalo se odehrávat něco nesmírně rozrušujícího. V mé mysli se začaly objevovat strašlivé myšlenky. Dávám přednost termínu „myšlenkové formy“, neboť do velké míry byly docela vizuální. Děsily mě až do morku kostí; tak, že jsem se začal třást, a to nekontrolovatelně. Moje žena Mira musela držet moje chodidla a dýchat se mnou, dokud se nezmenšila intenzita tohoto prožitku. Dokážu si představit, že takhle nějak se cítí někdo, kdo je na špatném tripu. Tu noc jsem se skoro vůbec nevyspal a ráno, když jsem se probudil, cítil jsem se zlomený.
Pozn. Davidovi trvalo ještě cca 3 roky než toto nové vnímání "sama sebe" integroval a přijal. Během těch let se setkal s několika učiteli nedvojnosti (např. Paulem Heddermanem), kteří mu k uvolnění pomohli. Celý příběh je zajímavou zpovědí propojení světa duchovního hledání oddanosti a zpívání manter se světem radikální nedvojnosti.
------------
Zdroj: THE TIMEBOUND TRAVELER - How My Journey as a Seeker Came to an End / DAVID NEWMAN, Non-Duality Press 2014. Pro čtenáře www.zivotvpritomnosti,cz přeložila Dáša.
Témata tohoto článku: probuzení
