Člověk se necítí šťasten, necítí se být realizovaný, necítí Jednotu, necítí, že To prožívá tak, jak by měl, tak, jak to prožívají realizovaní, probuzení a osvícení.

Člověk si myslí, že To není ono, myslí si, že něčeho dosáhne, myslí si, že není Probuzen, myslí si, že tomu nerozumí, myslí si, že Tomu nerozumí tak, jako tomu rozumí realizovaní, probuzení a osvícení, kteří Pochopili.

Tyto pocity, tyto myšlenky, toto uvažování jsou základem hledání, základem neklidu, nepokoje a nespokojenosti.

Člověk se občas cítí šťasten, občas cítí Jednotu, cítí, že To prožívá, má krátké či dlouhé zážitky, kdy je naplněn štěstím, spokojeností a nehledáním.

Člověku se občas zdá, že tomu jakžtakž již rozumí, učení o Jednotě se mu zdá logické, správné a ztotožňuje se s ním, toto chápání světa ho na kratší či delší okamžiky života naplňuje štěstím, pokojem, nadhledem a klidem.

Není to však stále ono, není to tu stále, není to kompletní, není to konec hledání a nepokoje. Je to, jak se říká "houpačka" nahoru a dolu.

Postupně se vše vyjasňuje a v mysli již není tolik otázek, člověk naprosté většině učení rozumí a málokdy se dozví něco nového. Již tolik nestuduje učení, spíše řeší, proč To nemá stále, kdy bude konečně realizovaný nebo zda už náhodou není realizovaný a podobně.

Postupně se stále častěji cítí v pohodě, nadvěcí, nepřipoutaný, v pořádku a ve shodě s okolnostmi okolo něj i uvnitř něj.

Takto nebo jinak, rychle, náhle, pomalu, postupně, dlouhodobě dojde (nebo nedojde) k vyšumění zbývajících "nepociťování" a "neprožívání" a zbývajících "nejasností" a "nejistot".

Vše je takové, jaké to je. Není otázek. Není okamžiku, kdy To (Jednota) není "pociťováno".

Toto je překonání intelektuálního chápání nedvojnosti. Toto je překonání bytí (žití) v Tom či mimo To.

Je tu pouze To, není tu nikdo, kdo To prožívá/neprožívá, pociťuje/nepociťuje, chápe/nechápe či realizuje/nerealizuje.

Témata tohoto článku: Joshi

Tisk

• Tweet