Prožívání Boží Přítomnosti

Francis Bennett vstoupil do trapistického kláštera v roce 1981 a později žil v malém klášteře v Montrealu. Po celou dobu byl duchovně hledající a praktikoval v křesťanské kontemplativní tradici a také pod vedením budhistických učitelů v tradici zenu a vipassány. V roce 2010 zažil během své klášterní služby významný "přesun" vnímání, při kterém si uvědomil vždy přítomnou přítomnost čistého Vědomí, které někteří nazývají Boží Přítomností. Ukázka je z jeho knihy, která vznikla z jeho deníku, a která právě vychází v nakladatelství Nonduality Press.

Často přehlížíme ty nejzjevnější věci. Opravdu moc záleží na tom, kam dáváme naši pozornost. Je to jako, když jste v kině a koukáte se na film, který vás hodně zajímá. Jakmile film začne, tak si už vůbec nevšímáte filmového plátna. A přesto se žádná z filmových scén nemůže před vámi objevit bez existence plátna. Plátno je pozadím celého filmu. Samozřejmě, že film je to, o co vám jde, takže máte přirozenou tendenci plátno nevnímat. Ale plátno je to, co dělá zážitek z filmu možným.

Po celou dobu filmu, je plátno přítomné, ale zároveň je zcela nedotčeno tím, co se na něm objevuje. Všechny idylické, romantické scény se mohou na plátně objevit stejně jako ty děsivé a tragické. Plátno zůstává stále stejné bez ohledu na to, co se na něm objevuje.

Naše prostá přítomnost, pozornost či vědomí, to co si uvědomuje vše, co se objevuje v prožívání, je také vždy tady a teď. Toto uvědomění je pozadím každé zkušenosti, která se v něm objevuje a mizí. Pouhá skutečnost toho, že vědomí je vždy k dispozici, pod každou zkušeností, nám ukazuje, že tu je stabilní, neměnná a pravá podstata.  Říká se jí pravé Já nebo náš "duch". Rád ji nazývám "Bohem milované dítě".

Všichni z nás již touto podstatou (esencí) jsme, bez ohledu na to, zda si to vědomě uvědomujeme nebo ne. Nic nemůže změnit realitu toho, kdo skutečně jsme. Ať už se cítíte vědomi nebo nevědomi, toto prosté vědomí čistého uvědomování je ve skutečnosti vždy vědomé - dokonce si je vědomé i vaší zdánlivé nevědomosti. Toto vědomí nemůže nikdy selhat v tom být přítomno. Mohlo by to být i nazýváno vaším nejzákladnějším pocitem existence.

Dokážete vůbec existovat více, než již teď existujete? Nebo dokážete existovat méně? Stejně tak je zcela nemožné, aby byla prostá přítomnost vědomí více nebo méně přítomná. Uvědomování je ve skutečnosti základem a podstatou, na které každá zkušenost spočívá. Prožitky přicházejí a odcházejí, myšlenky přicházejí a odcházejí, emoce přicházejí a odcházejí, ale zůstávající realita za tím vším je prosté, jasné, stále přítomné, stále klidné vědomí, které zná všechny z nich. Každá duchovní praxe, která je smysluplná, učí přesunout vaši pozornost k tomuto podloží čistého vědomí. Stejně jako uprostřed filmu můžete najednou přesunout svou pozornost směrem k plátnu, na kterém sledujete film.

Toto přirozené uvědomování, které je vždy přítomné v jádru každého a jakéhokoliv prožitku, který byste mohli mít, je otevřené, nepodmíněné a čisté. Je jako prázdný prostor v místnosti. Když se díváte po místnosti, tak si běžně prostoru v ní nevšímáte, pokud tedy nejste zrovna expertem na feng šuej. Většinu lidí zajímá mnohem více to, co je v místnosti umístěné. Většina lidí vidí místnosti každý den a prostor v nich zcela ignorují.

Stejně tak jako je prostor v místnosti zcela neovlivněn tím, co se v místnosti děje, tak i jasnost a čistota vědomí zůstává neovlivněna čímkoliv, co ve vědomí povstává. Žádný prožitek nezanechává stopu na čistém vědomí, v kterém se objevuje. Dokonce i uprostřed toho zdánlivě nejtěžšího prožitku můžete přesunout svou pozornost a všimnout si více nejen prožitku samotného, ale i prosté přítomnosti toho, co si tento prožitek uvědomuje. 
 
Některé duchovní cesty a dokonce i některé psychoterapeutické směry učí lidi úhel pohledu tichého svědka či pozorovatele. Tato praxe může být velmi nápomocná pro ty, kteří se zrovna nacházejí v situaci a v prožitcích, které je zahlcují. Ale pokud se v tomto úhlu pohledu zastavíte, v tomto stádiu pozorujícího vědomí, tak můžete začít vyvíjet velmi odpojený a odtažitý dualistický přístup k životu.

Samozřejmě, že to neznamená, že byste měli ignorovat prožívání. Vaše pozornost k prožívání tu stále je a prožívané ve vás může dokonce vyzývat k reakci, ale vaše zaměření na prožívané je tak nějak měkčí. Začnete si více všímat a spočívat plněji v poklidném vědomí, v kterém se všechny prožitky objevují a mizí. Začínáte se zaměřovat na neměnnou přítomnost, která si uvědomuje každý prožitek.

Bezděky jste tímto objevili Boží přítomnost. Když uskutečníte takovýto úžasný objev, tak se zároveň naučíte, že můžete být šťastní nehledě na to, co se děje. Když se přestanete oddělovat od života a začnete být jako prosté malé dítě, jednoduše přítomné v daném okamžiku, tak se vám život začne odhalovat a vy znovuobjevíte radost a údiv, které vás ve skutečnosti nikdy neopustily.

Zdroj: Ukázka z knihy I Am That I Am, Francis Bennett. Překlad: Joshi
http://www.amazon.com/I-Am-That/dp/1908664290
https://www.facebook.com/francis.bennett.37
http://findinggraceatthecenter.com/

Prosím podpořte tento článek a sdílejte (lajkujte) tento článek pomocí tlačítek níže.

Témata tohoto článku: prožívání

Tisk

• Tweet