Probuzení Právě Teď - Joan Tollifson

Způsobem velice jasným, kde se jakýkoli "náš" zaručeně správný náhled, učení či ten pravý mistr stává něčím, na co se nelze odvolávat - spontánní hrou v poli vědomí. Vše, co jste schopni si uvědomit, bez ohledu na to, zda je to nějaký objekt, nějaký jiný tvor, představa vás samých, myšlenka, pocit nebo slovo - jsou jen stále se měnící vzory barev, zvuků, vibrací a jiných vjemů či energií. A tomu všemu je umožněno bezusilovně se objevovat ve vědomí. Není k tomu potřeba nic extra.

Vědomí je zde stále a žádný jiný speciální stav či přítomnost nějakého osvíceného mudrce nebo zaručenou metodu ke svému fungování nepotřebuje. Je to tak přirozené a tak jednoduché, že se vám tomu nebude chtít věřit. Avšak nehledě na to, co si budete myslet, bude váš názor jen další bublinkou v tomto poli vědomí. Ve stejném vědomí, které si uvědomuje tento text a registruje i vše okolo. Právě teď a tady. V tento nezměřitelný okamžik. Nevysvětlitelné a přesto zřejmé. Probuzení nemůže být někdy jindy někde jinde než právě teď a tady. Čas a prostor jsou jen mentální představou ve vědomí. A i bez všech těchto představ tu stále jste a uvědomování probíhá dále. Skutečnost je opravdu takto jednoduchá. Třeba vás o tom Joan přesvědčí.

—————————————————————————————————-

Vědomí zří vše, tak jak to je. To je patrně opravdový smysl nepodmíněné lásky. Vědomí je plnost (ne-věc-nost), ve které je vše v pořádku, nehledě na to, co se děje, dokonce ikdyž to zahrnuje třeba ohnivý konec světa, a zároveň, vědomí odhaluje krásu a absolutní drahocennost každé jediné bytosti. Je to vidění, které vidí skrze všechno a zároveň vidí vše plně a celistvě.

Vědomí, díky své přirozenosti, akceptuje absolutně všechno. Cokoli se objeví - ať už je to zmatek, odpor, bolest, radost, snažení, blaženost, nuda, "mé" příběhy, čisté nebe nebo hromy a blesky - všemu je dovoleno být zde. Vědomí je jako zrcadlo, které odráží vše přesně bez jakéhokoli hodnocení nebo upřednostňování. Není to tak, že "ty" se musíš "snažit" toto vše akceptovat. Spíše všemu už je dovoleno, být tak jak je, a to i různým hodnocením a upřednostňováním! Ano opravdu, vše je, tak jak je.

Existuje někde omezení tohoto přítomného vědomí? Právě teď, pokud zavřeš oči a dáváš bedlivě pozor, můžeš vlastně najít místo, kde končí "uvnitř" a kde začíná "vně"? Jak pevné je to, co pokládáš za "své tělo"? Je zde opravdu (zdánlivá) hranice mezi "tebou" a "vším ostatním", nebo to není nic víc než nějaká idea, mentální obrázek, řeka věčně se měnících vjemů, příběh objevující se ve vědomí?

Pokud si začneš myslet, že "vědomí" je ve skutečnosti něco (nějaký druh Velké Prázdné Věci nebo Obrovský Prázdný Kontejner nebo Zrcadlo, všimni si, že to jsou vše jen obrázky v mysli, koncepty a myšlenky, které se také objevují zde v poli vědomí. Je tu něco (nějaká věc), která "dělá" vidění, nebo zde vidění prostě je? Jak pevné je cokoli vnímatelné nebo cokoli představitelné (jakýkoli obrázek, jakákoli idea, jakákoli vzpomínka, jakýkoli vjem, jakákoli myšlenka, jakákoli emoce, jakákoli událost, jakýkoli objekt, jakákoli zkušenost)? Kde je tvé dětství nebo včerejšek nebo předchozí minuta či poslední vteřina?

Při blízkém zkoumání, vše mizí. Mysl se stále snaží to uchopit. Chce odpovědi, chce pevný bod. O čem to celé je? Mysl chce pochopit neomezenost. Myšlení si představuje, že "ty" můžeš udělat krok zpět a podívat se na "to". Ale bez ohledu na to, jak tvrdě a vytrvale to zkouší, oko sebe samo neuvidí. Neomezenost vidění nemá omezení. Je nedosažitelné a zároveň je nemožné z něj uniknout. Je to tvá pravá přirozenost, samotná esence tady a teď, srdce každé zdánlivé věci. Všechny zkušenosti přijdou a odejdou. Není to o tom mít nějakou speciální zkušenost. Neomezenost není "něco", není to nějaká zkušenost, kterou bys "ty" mohl/a mít - je to vše a nic.

Probuzení není o dosahování či osvojování nějakých psychedelických vizí nebo o nějakých trvalých extatických zkušenostech. Je to jednoduše o všímání si toho, že vše (představy v mysli, sny, vjemy, myšlenky, probouzející se život, přeludy, iluze "já", zdánlivá dualita, čas a prostor, židle, stoly, rozpínání, stahy, meditační setkání, dopravní zácpy, prostě všechno) se objevuje a mizí právě tady. Tady je stále tady. Je stále teď. Dokonce vzpomínky na minulost a představy o budoucnosti i myšlenky o jakémsi "někde" se mohou objevit pouze tady a teď - v bezčasé, bezprostorové ne-věcnosti přítomného vědomí. To je vše, co tu je.

Probuzení není nikdy o dosahování něčeho, co tu není právě zde, právě teď. Takže co je právě tady, právě teď?

Snaží se mysl nalézt odpověď (nějaké další slovo)? Když všechna slova odpadnou, co zbývá? Snaží se mysl najít aspoň něco? (nějakou představu, nějakou zkušenost, nějakou odpověď bez použití slov)? Když toto vše necháme být, co zbývá?

Není zde žádná odpověď. Je tu pouze toto. Ne slovo. Ale neuchopitelná skutečnost.

Přeloženo ze stránek: http://www.joantollifson.com

Překlad a úvodní text: Guarada

Témata tohoto článku: Joan Tollifson, probuzení

Tisk

• Tweet