Probuzení - Adyashanti

Adyashanti, v sanskritu znamená „prvotní mír", Steven Gray je moderní učitel, který studoval 14let zen pod vedením svého mistra (Arvis Joen Justiho, žák Taizan Maezumi Roshiho). Steve žije v Californii, kde vede zenovou školu a pořádá satsangy.


"Dnes, když jsem ráno usedl k meditaci, uslyšel jsem najednou zpěv ptáka. Ten zvuk ke mě dolehl způsobem, jako nikdy předtím, a na to spontánně vyvstala otázka v mém nitru:

"Kdo slyší ten ptačí zpěv?"

Okamžitě se celý svět a jeho vnímání zvrátilo o 180 stupňů. A s tím se vědomí té otázky obrátilo cele na sebe, a všechno ostatní odpadlo. Všechno.

Zůstal jen souzvuk: jsem ptákem. Byl jsem vším a zároveň ničím. Zrovna probuzen ze snu. Nic zvláštního. Žádné vzrůšo. Nic takového, v co jsem jen mohl doufat. Bylo to jako nalezení domova - jako když se úplně poprvé narodím... Svým způspbem jsem se cítil mrtev, avšak radostně".


(When I Awoke)

***

Evoluční impuls být volný

Nehledej to po čem toužíš, hledej zdroj toho toužení.

Otázka: Rád bych o objasnění, zda-li není duchovní hledající, pouze nevinným vyjádřením impulsu být volný?

Odpověď: Impuls být volný je vývojovou jiskrou ve vědomí, která vzniká mimo ego. Je tvořen samotným vědomím, to znamená, že se neobjevuje nikomu. Je to podnět k božskému, jednotě a celku. Je to impuls pramenící ze samé Pravdy. Tento vývojový impuls je často spoluvytvářen (co-opted) egem, které následně vytváří iluzi duchovního hledajícího. Tento impuls je přirozeně neškodný, a nemá co do činění s hledáním dosažení.

Pocit nedostatku, je interpretací ega tohoto impulsu, a dává neustále vznikat oddělenému, ztracenému hledajícímu. Impuls je pociťován jako vnitřní puzení k vývoji, stát se celkem, být volný. On ale pochází již z tvé pravé přirozenosti, z tvého přítomného božství.

Musíš svolit k pokoře. To ponížení může nastat okamžitě, nebo trvat celý život; na tom nezáleží. Nakonec, když už jsi dost pokorný, aby jsi se vrátil a byl nikým, objevíš svou perfektní nicotnost, která je vším. Když to přijde, je důležité, aby jsi byl k tomu pravdivý a necouvl zase nazpátek se slovy: „Ne já, ne. To nemůžu být já". Konečným cílem tohoto impulsu je vrátit se do místa, kde tento impuls i touha hledat vzniká. To znamená, že impuls splnil úkol: došlo k naplnění tichosti a ustání. Může se ale stát, že se tento úkol nesplní cele a ego bude chtít zachránit sebe samo. Cílem je ale jeho úplné vyhasnutí, a spojení se samotným impulsem, s jiskrou, s Já. Svolit k zastavení a zemřít ve svých stopách, a to znamená najít Já, Boha, Nekonečno.

Všechno to hledání začíná nevinnou zvědavostí, hledáním a brekotem po novém. Poté to rychle korumpuje ego do formy hledání něčeho vnějšího než je ono samo. A to je zrození hledajícího. Zeptej se sebe: odkud se ten impuls bere, kde pramení touha být svobodný? Jdi do toho zdroje, do plnosti před toužení. Impuls ke svobodě je předurčený v tom smyslu, že nepochází z ega. Je ne-osobní a nemá co dočinění s vámi, jakožto oddělenou entitou. V tom je předurčený. Ale osud je zase jiný koncept, stvořený egem, které existuje a funguje v čase. Tento instinkt volnosti není pro mnohé. Mnozí jsou volání, málokdo ale odpovídá.

Co mohu nejlepšího udělat pro probuzení?

Pobývej s osvíceným učitelem a naslouchej mu. To co mám na mysli, je aby jsi se nezabýval sebou a interpretacemi slov. Nech jen ta slova plynout dovnitř, bez přemýšlení o nich, či snahy chápat je. Jen pak mohou proniknout do „prostou", který je za myslí. Ty nejsi egem, ty jsi vědomí ega. Nenech se myslí svádět minulostí a budoucností. Spočiň v tomto okamžiku a odvaž se připustit tu možnost být volný již nyní.

Co je to rozhodování?

Myslet si, že mám na výběr, nebo tvrdit, že nemám možnost volby, jsou obé myšlenkové koncepty, postrádající kompletní skutečnost. Pravdu nelze podržet v konceptech. Koncepty vytvářejí hranice. Jsou hranicemi, které tě obkličují / svírají tě všude.

Co je ego?

Ego není negativní ani pozitivní. Ego je ego. A jediným neštěstím je to, že ty jako duchovní hledající jsi byl podmíněn si o egu myslet, že je špatným, že je to nepřítel, něco, co je třeba zničit. Ale to jen ego posiluje. Ve skutečnosti, takové závěry opět vycházejí z ega samotného. Nevěnuj jim žádnou pozornost. Nebojuj se sebou samým. To, co jsme, se tak snadno přehlédne, protože to není věc, ani prožitek.

Nejistota a Neznámé

Dveře k Bohu jsou v nejistotě nevědění. Přijmi tuto milost nejistoty, a veškerá moudrost bude tvá.

Impulsu k volnosti, je inherentní nejistota. Impuls pochází mimo mysl, proto ji znejišťuje. Většinu duchovních hledajících, ale tato nejistota odrazuje zpět, do hledání a snažení po vzdálených cílech. Takto se vyhýbají konfrontaci s nejistotou. V hledání, hledající nečelí přímo faktu Neznámého, odkud impuls pramení. Ego tvoří hledajícího jako prostředek k vyhýbání. Je to velmi inteligentní hra mysli, fantastické představení. Ano, zní to jako kontradikce. Způsob toho, jak se mysl pokouší naložit s Neznámým a nejistotou, je hledání. U mnoha hledajících, impuls k volnosti jen zpevňuje pocit odděleného já, místo aby jej překročil. Hledaní se děje, ale pocit hledajícího, který se od hledaného separuje, je pouze čistou kreací mysli. Nejsi hledající, ale hledané. Jsi božské Já. Proto nehledej mimo Sebe. Celý princip je v receptivitě, v přijímání podnětu být volný. Ten impuls je jako semeno, které do tebe bylo zaseto vědomím, a vše co máš dělat, je být receptivní k tomuto semenu. Tou nejzralejší odpovědí, v přítomnosti vyvstání tohoto hledajícího vzruchu, je prosté stop reakce, být tich, odevzdání a pouhé podvolení se.

Hledající by se měl více zajímat o tiché pozadí, než popředí, o jevy: myšlenky, emoce, zvuky, vůně, atd. Pokud ale spočíváš jako neměnné pozadí, chutnáš samotné božské Já. Vydej se Mu. Vlastně jde jen o odevzdání staré představy o svém já, skutečnému božskému Já.

Jak by jsi sladil přirozenou tendenci k hnutím s potřebou klidu, tváří tvář impulsu po volnosti?

Skoč do ohně a nenech se zlákat sklony opět se něj vracet. Pokud chceš být upečen, tak musíš v peci setrvat, v ohni impulsu svobody.

Mnoho z nás zná období intenzivního nebo dlouhodobého strachu. Co se mě týče, tak se objevuje strach z neexistence, z nebytí. Tento strach, zdá se, jakoby vznikal při tom, co by se dalo označit jako „hledění do Neznámého". Lze nějak podržet Neznámé, dokud se v Něm nepoznám?

Ptej se „kdo se dívá?". Je ten, co se dívá nějak odlišný od té Prázdnoty?

Ne, vlastně není.

A co se stane se strachem, při tomto rozpoznání?

Je pryč. Ale, co když se zase objeví ta nejistota? Lze se této pasti nějak vyhnout?.

Nejistota z Neznámého je právě tím, čemu se nemůžeš chtít vyhýbat. Teprve v dosahu nejistoty, uvnitř Neznámého - Mystéria - leží naplnění veškerého hledání. Dokud se v té nejistotě a Neznámém absolutně neuvolníš, jen pak ti bude ukázána její pravá tvář... kterou je sama krása, za všemi strachy. Totální jistota vzniká až za totální nejistotou. Ale obojí, jistota a nejistota se vztahují k osobnímu, oddělenému já. Co je ale toto já? V nepřítomnosti tohoto já ustávají všechny obavy. Nenalezení odděleného já je svobodou. To jen ukazuje jak moc je mysl zaujata zájmem o vše, co není jí samou: ničím! (smích)

Mohl by jsi říci něco k frustracím, které vznikají, když se nedostavuje rychle pokrok?

Frustrace vznikají z očekávání, předjímání a doufání. Co očekáváš?

Konečné odhalení.

Není co odhalovat. Vše jsou to pouhé koncepty, všechny ideje, domněnky, které jsi se naučil.

Pokud si tedy uvědomím, že toto vše jsou pouhé koncepty, pak je to jako, když skočím z útesu?

Ano. Pokud to skutečně realizuješ, potom jsi už skočil. A je to. Realizace je odlišná od znalosti. Znalost tě nikam nedostane. Realizace je spontánní, intuitivní. Zanech všech znalostí. Svol k nevědění, a vše procitne.

Zdá se min ale, že v tom ne-vědění, nemůže být mnoho moudrosti a lásky. Alespoň to pro mne není zřejmé.

Potom ale nejsi v pravém ne-vědění. Jsi v posuzování, což je oblastí známého. Jsi stále v mysli, která interpretuje tvé zkušenosti. Skutečné vidění je mimo viděné, a tam se nachází moudrost: ve vidění samotném, v uvědomění a vědomí toho, co se děje. Mysl chce být stále fixována na obsah vnímání. Moudrost ale vzniká z vědomí obsahu. Proto je důležité vidět, že obsah vnímání je sen, je nepodstatný, je iluzí.

Moc nemluvíš o Bohu. Co je pro tebe Bůh?

Místo nalezení toho, na co odkazuje koncept Bůh, by jsi se měl zbavit všech představ, podob a konceptů o Bohu. Musíš se odvážit být prázden jakýchkoliv konceptů a vstoupit do perfektní Prázdnoty, Tichosti a Klidu. Musíš zapomenout na vše, co jsi se dosud o Bohu naučil. To ti nepomůže. Ponoř se do jádra Tichosti. Pak poznáš, To, na k čemu koncept Boha referuje.

Meditace a jiné praktiky

Teprve když přestaneš mít potřebu kontrolovat a manipulovat svou zkušenost, pak nastane spontánní meditace.

Pravá meditace je prosta směru, cíle či metody. Veškeré metody cílí na nějaké dosažení či na jistý stav mysli. Skutečná meditace nastane, když uvědomění přestane být fixováno na předmět vnímání (myšlenky, pocity, vzpomínky, zvuky, atd). V pravé meditaci, jsou všechny předměty ponechány jejich přirozenému fungování. To znamená, že není vynakládáno jakékoli úsilí, na jejich potlačení, pozměnění či usměrnění. Skutečná meditace je o pouhém uvědomování, nikoliv o uvědomování si předmětů. Jde jen o prvotní spočívání (primordial resting) jako uvědomění samo. Toto prvotní vědomí je zdroj, z čeho povstávají a v čem zanikají všechny objekty. Pokud jen jemně relaxuješ v uvědomění, v poslouchání, pak vyblednou i ty křečovité myšlenkové „stahy" okolo předmětů. Pak vstoupíš v tiché bytí a daleko jasněji se uvědomíš v otevřené receptivitě a volnosti od jakéhokoliv cíle a očekávání.

Ticho, klid a uvědomění nejsou stavy, protože nemohou být stvořeny ani produkovány. Ticho je-ne-stav, ze kterého všechny ostatní stavy vycházejí a do něhož se opět vnořují a mizí. Ticho je samo věčným svědkem bez formy a vlastnosti. Jestliže setrváváš jen jako svědek, pak všechny předměty převezmou svou přirozenou funkcionalitu, a uvědomění se osvobodí od nutkavých svírání a ztotožňování mysli. Pak se uvědomění vrátí do svého nenuceně přirozeného ne-stavu Přítomnosti.

Vždyť jen prostá otázka „Kdo/co jsem já?" ti pak může odhalit podstatu nekonečné tyranie ego-osobnosti, jako klamnou, v uvědomění se, jako bezpředmětná Svoboda Bytí - jako Prvotní Vědomí, ve kterém všechny stavy a předměty objevují a mizí, jako manifestace nezrozeného božského Self, kterým JSI.

Co je účelem meditace?

Účelem meditace je najít meditujícího. Pokud ho/ji hledáš, nenajdeš. To, co najdeš je tichá Prázdnota. Když objevíš Prázdnotu, tak se mysl zastaví. Pokud k tomu svolíš a necháš se Jí prostoupit, tak se prozřeš a uvědomíš jako Prázdnota a Prázdnota znamená nekonečno, neomezenost. Čiré Vědomí. Ty jsi Zdroj. Jdi ihned přímo do toho Zdroje. Nemarni život sebeobranami jako nějaká věc.

Tvé myšlenky, koncepty, ideje a představy se nemohou dotknout Pravdy. Není zde nic, co by jsi pro probuzení mohl udělat. Absolutně nic. Od dětství jsi byl učen dělat, snažit se a usilovat. Tvůj život byl zaprodán sebe-zlepšujícímu plánu. Byl jsi podmíněn uvěřit, že jsi toto tělo a mysl. Ale toto je odraz silné nevědomosti, ignorance, kdy slepý vede slepého. Pravda tvého bytí je Otevřenost. Dovol ohni ticha, aby sežehl vše, a zjevil To, co znamená Otevřenost.

Co je to zřeknutí (renunciation)?

Každý se může zříci věcí, lidí, míst, nebo životních stylů. Ale pouze pravé zřeknutí, se zříká zájmu ve své mysli: svých idejí, představ, nadějí; svých podmínění, zranění, obran; svých vítězství, své minulosti a budoucnosti. Mnozí se oblékají do rouch falešného zřeknutí, ale pravé zřeknutí, je velmi vzácné, a velmi svobodné.

Nyní osciluji mezi Prázdnotou a konceptem "kdo jsem", a to způsobuje utrpení.

Prázdnota je zakoušena jako volnost, která je velmi osvobozující, ale koncept "já" je pociťován jako zaťatá pěst. Kmitání mezi volností a omezeností, je nádhernou příležitostí, jak se na to znovu podívat a dotazovat: "Kdo/co přichází a odchází". To vede jen k hlubšímu probuzení, k hlubšímu zážitku Toho, co nepřichází ani neodchází. Zkušenosti přicházejí a odcházejí, jedno jak jemné, ale onen Zdroj těchto zážitků, Uvědomění, je stále zde.

Aniž bys odcházel kamkoliv, pokračuj v zažívání toho, že přicházíš. Aniž by jsi udělal jediný krok, jakýmkoli směrem, neustále přicházíš. Spočiň prostě zde a spatři, že jsi vždycky To, přestože má mysl neustále tendenci tvořit příběhy o tom, že jsi něco jiného než To.

Mnoho lidí se trápí kvůli tomu, že ztratili ten či onen stav, ale bojují přitom za to, co není již přítomné. To, co přichází a odchází není skutečné; proto je to zbytečné stíhat. Co jsi neztratil? To je podstatné. Co vždy je? Co je zde stále, v radosti i mizérii?

Svoboda se nachází pouze v tom, co nikdy nepřichází ani neodchází. Zakus to, čeho se pohyb myšlenek nikdy nedotkne. To, o čem hovořím je podmínka ("stav"), kdy se mysl nikdy nefixuje, kdy se nikdy nezavírá, kdy nemá kompulsivní potřebu rozumět v termínech idejí, konceptů a věr. Podmínka, kdy se již více nevztahuješ k mysli, pocitům a emocím, v touze po bezpečí, jakéhokoli druhu. To, o čem mluvím je kompletní odevzdání veškeré oddělenosti, dokud se to nestane permanentním, a ty jsi navždy ztracen v této volnosti Absolutna.

Připravil: Koan
 

Líbil se vám tento článek? Dejte nám to najevo tím, že nás podpoříte!
Pokud si to můžete dovolit, podpořte i vy prosím tento web posláním malého daru, protože i malá částka v hodnotě 50 Kč pomůže! Pošlete prosím na číslo účtu: 670100-2202798937/6210. Děkuji moc, Joshi.

Témata tohoto článku: Adyashanti, probuzení

Tisk


Přidejte komentář k článku: