J: Ty Mirku proč je někdy hnusně a prší jak z kýble a někdy je hezky sluníčkově?

Gurumíra si zrovna četl něco hrozně zajímavého v Reflexu a přeslechl otázku. Z povinnosti gurua, kterou je odpovídat zasvěceně svým žákům, pronesl alespoň něco hlubokého:

G: Hele nemohl bys bejt chvilku zticha? Víš co sem tě učil o prázdné mysli, koukej teď vyprázdnit mysl a nevotravuj, chci si teď číst Reflex, ok?
J: Promiň Mirku, nevěděl sem, že si teď zas v tom svym božskym stavu. Když mě to vyprazdňování mysli moc nejde, nemáš ňákou supr-rychlou metodu?
G: Jistě, že mám, sem přece guru! Ale musíš si na to přijít sám hošánku. Tak buď vklidu a zkoumej.

Joshík se zakaboní, ale uzná, že Gurumíra asi ví co řiká. A tak zkoumá mysl, jak ji chytit, vzít a vyprázdnit, aby byla zcela prázdná. Má však problém - nemá nic, čím by ji chytil. Tak se mele, přemejšlí a vymejšlí a chvilku se mu dokonce zdá, že nemá žádné myšlenky. Gurumíra si mezitim vklidu dočetl Reflex a vidí, jak se Joshíkovi vaří hrnec, teda hlava. Zželí se mu ho guruovským soucitem a povídá:

G: Joshíku Joshíku, jak dlouho si měl prázdnou mysl?
J: No nekoukal sem na hodinky, ale vobčas byla prázdná, ale pak mne napadlo, jak je báječně prázdná a už prázdná nebyla, co má dělat, sem fakt takovej lůzr?
G: Joshíku vždyť ty ani nevíš, kde tu svou mysl máš. Seš si jistej, že byla prázdná?
J: Mirku, nesnaž se mne zase zmást, víš že jsem pomalej. Prostě sem vyprazdňoval mysl a nešlo mi to, protože sem nevěděl čim ji mám vyprázdnit, pak sem byl tak grogy, že najednou byla prázdná sama vod sebe, mrcha. Sem dobrej? Znamená to, že už budu brzy osvícenej?
G: Seš vedle jak ta jedle hochu. Já sem si z tebe jen dělal srandu, abych tě nějak zabavil, protože sem si chtěl dočíst Reflex. Nechápu, jak ses mohl na takhle blbej koan zase chytit :))))

Témata tohoto článku: mysl, Příběhy Gurumíry

Tisk

• Tweet