Nikdo tu není - Richard Sylvester

Tom: Můžeš vysvětlit, co je to nedvojnost?

Richard: Nedvojnost popisuje uvědomění toho, že existuje pouze Jednota, nebo je spíše pokusem to popsat, protože opravdový popis je nemožný. Jednotu si lze uvědomit, pouze pokud se vytratí pocit, že jsem osoba, která žije vlastní život v odděleném světě, plném možností. Když se toto stane, já se jeví jako prázdné, jedinec je vnímán jako vyzařování vědomí a „Já“ a „Ty“ je "viděno" jako světlo, ve kterém vše vzniká. Vztah mezi zdánlivým jednotlivcem a Jednotou, nebo Bytím samotným, je stejný jako vztah mezi vlnou a oceánem. Vlna je vlněním oceánu, Ty a Já jsme zosobněním jednoty.

Toto bylo popsáno v mnoha duchovních tradicích, od Advaity k Zenu, ale zároveň to není žádnou tradicí podmíněno.

Uvědomění Jednoty se buď stane nebo nestane. Není nic, co by nepravé já mohlo udělat, žádná praxe nebo čtení duchovních textů neumožní uvidět (uvědomit si), že je nepravé. Nedávám doporučení, ale pokud bych dal, tváří v tvář této obrovské beznaději, doporučil bych, abychom se uvolnili. Tohle je již ono. Toto je již kompletní. Toto už je slibovaný ráj. Samsára a Nirvána jsou jedno, takže se můžeme stejně tak uvolnit a užít si to.

Tom: Jak jsi došel k tomuto úhlu pohledu nebo k probuzení?

Richard: Toto není úhel pohledu. Úhel pohledu je představa, která vzniká v mysli. Mysl si nikdy nemůže uvědomovat nedvojnost, přestože může obsahovat nebo neobsahovat mnoho představ o ní. Probuzení a osvobození buď vnímány jsou nebo nejsou. Teď jsou uvědomovány, ale to není důležité. V každém případě být probuzen nebo spát je to samé, ale to nemůžeme vědět, když spíme. Strašný paradox je, že neexistuje nic takového jako osvobození, ale to nejde poznat, dokud osvobození nepřijde. Mysl má sklon kvůli takovému paradoxu zkolabovat.

Tom: Je to pozitivní síla v Tvém životě?

Richard: Ne, protože já nemám život. Vlastně nikdo nemá život, ale dokud tu není osvobození, chápeme to tak, že je zde osoba, která vlastní svůj život a má za něj odpovědnost. Přesto, i když osvobození nemá žádné nezbytné důsledky, když je Jednota uvědoměna, je zde tendence k tomu, aby se staly určité změny. Například může vymizet určitý stupeň neurotických pocitů a objeví se více uvolnění a přítomnosti. Čas je prohlédnut, takže tu bude pravděpodobně méně pocitů viny a lítosti kvůli minulosti a méně úzkosti kvůli budoucnosti. Vymizení cíle a doufání mohou být také velkým požehnáním a stejně tak i konec hledání.

Tom: Mohou se lidé naučit být probuzeni do nedvojnosti nebo pouze existuje probuzení a to je buď uvědomováno nebo ne?

Richard: Lidé se mohou učit o nedvojnosti, ale nemůžeme být probuzeni učením. Učení je funkcí mysli a mysl nám nemůže napomoci k probuzení, i když může vroucně věřit, že je to možné. To je přirozenost mysli.

Tom: V knize „The Book of No One“ (Kniha nikoho) říkáš, že tu nikdo není. Myslíš tím, že pouze prožíváme věci, které se dějí, ale nemáme nad nimi žádnou kontrolu, jako když pozorujeme mysl Boha skrze sebe navzájem?

Richard: „Nikdo tu není“ není filosofický výrok, ale je to doslovný popis toho, co je uvědomováno při osvobození. My neprožíváme věci, které se dějí, protože neexistuje „my“. Věci se dějí a to může zahrnovat i pocit, že se dějí mě, osobě. Když je prožíváno osvobození, tento pocit mizí. Toto sdělení je často špatně chápáno jako prohlášení, že nemáme nad věcmi kontrolu. To vůbec není to, co říkám. Říkám, že tu není kontrola, protože tu není osoba, což je něco jiného.

Pokud chceš popsat Jednotu jako Boha, který sám sebe pozoruje, myslím, že je to překrásná metafora, ale já osobně mám sklon takového jazyka se vyvarovat, protože slovo „Bůh“ může rozjet mnoho představ v naší mysli. Je to kvůli tomu, že na západě máme sklon přemýšlet v pojmech osoby stvořitele. Na východě je jazyk používaný k vyjádření Boha mnohem bližší jazyku nedvojnosti.

Tom: Jaký máš vhled do smrti? Co se nám stane? Pokračujeme v nějaké jiné formě?

Richard: Smrt je konec snu o oddělení. V osvobození a ve smrti (což je stejné) se ukazuje, že neexistuje jednotlivec, pouze Jednota. Během smrti se nám nic nestane, ale to je v pořádku, protože nic se nám neděje ani teď. Neexistuje žádné My. My nepokračujeme nyní, takže nepokračujeme ani po smrti. Existuje pouze Bytí.

Tom: Pokud je nedvojnost uvědoměna, ještě záleží na tvých volbách, na volbě být dobrý nebo špatný, v závislosti na tom, co pro tebe znamená být dobrý a špatný?

Richard: Není zde nikdo, kdo by si vybíral. Nikdy si nikdo nevybíral. Člověk může mít pocit, že záleží na všech jeho volbách, posuzuje je v mnoha různých směrech jako dobré nebo špatné, ale v osvobození, když jedinec vymizí, je toto prohlédnuto.

Tom: Kdybys byl vrah a uvědomil si nedvojný svět, zůstal bys vrahem? Kdybys byl před probuzením laskavá a milující osoba, byl bys potom dále laskavý a milující?

Neexistují žádná pravidla. Nedvojnost nic nevylučuje. Jakmile něco vyloučíme, jsme zpátky v dualitě – na jedné straně máme nedvojnost a na druhé straně to, co jsme z ní vyloučili. Přesto pokud nutkání spáchat vraždu vychází z neurotického nebo psychopatického sklonu, je poměrně možné, že by mizel při vidění Jednoty. A pokud sklon k tomu být laskavý a milující vychází z nutkavých a neurotických potřeb být oblíbeným a potřebným, co je často nazýváno závislostí na druhých, tak ta by také mohla v osvobození vymizet.

Zdroj: http://www.richardsylvester.com/, autor rozhovoru: Tom Carter www.consciousmindevents.com

Překlad: Katka

Doporučujeme knihy: "The Book of No One" a "I Hope You Die Soon"

Témata tohoto článku: neexistence já, Richard Sylvester

Tisk

• Tweet