Nejsem to já, kdo koná - Aštávakragíta
,Já konám" - tento blud tě otravuje jako uštknutí velkého černého hada. ,,Nejsem to já, kdo koná" - pij božský nápoj této víry a buď blažen!
Výběr různých částí:
7. Jsi samojediný zřec veškerenstva, jsi vpravdě navždycky svoboden. Neboť jenom toto je tvým poutem: pokládáš toho, kdo zří, za něco, čím není.
8. ,,Já konám" - tento blud tě otravuje jako uštknutí velkého černého hada. ,,Nejsem to já, kdo koná" - pij božský nápoj této víry a buď blažen!
9. ,,Jsem samojediný, jsem dokonale, čistě probuzený" - ohněm tohoto přesvědčení spal prales nevědomosti - a prost starosti, buď blažen!
10. Jsi pravé poznání, jemuž se celý vesmír jeví jenom jako klamný obraz - podoben hadu, který je ve skutečnosti jenom provazem. Jsi nejvyšší blaženství veškerého blaženství: proto putuj šťastně dále!
11. Je v poutech, kdo věří, že je upoután; je osvobozen, kdo věří, že je osvobozen. Odtud pravdivost přísloví: ,,Jaký sklon, takový směr osudu."
12. Átman jen přihlíží - všudypřítomný a dokonalý, samojediný a svobodný - jako čistý duch bez činnosti. Nedotčen světskými věcmi, je prost všech žádostí a vášní - a je jen zdánlivě podroben bídě životního koloběhu.
13. Hle, tvůj átman: je povznesen nade vše, jsa probuzen k pravdě. Není ničeho druhého mimo něj. ,,Já je jenom zdání": tak se osvoboď z víru - vnějšího i vnitřního.
14. Dlouho jsi byl, můj synu, spoután hadem: klamem těla. Mečem poznání: ,,Jsem probuzen k pravdě" jej rozetni a buď blažen!
15. Nejsi dotčen ničím, jsi bez činů, jsi světlo, které osvětluje sebe samo, prosto všeho zakalení. Neboť jen to je tvým poutem, že se oddáváš pohroužení.
16. Tebou je vše toto naplněno, v tebe vpravdě ponořeno. Jsi čistý a osvícený ve své podstatě - neupadej proto v malicherné myšlení!
17. Lhostejný ke světu a povznesen nad změnu, prost břemen, se srdcem plným chladivého balzámu a nezbadatelně moudrý, buď nepohnut - buď pouze nádobou ducha!
18. Věz, že vše co má tvar, je klamné; jenom to, co jej nemá, je neměnné. Není nových životů pro toho, kdo byl poučen o této pravdě.
19. Viz obraz v zrcadle: stejně jako se tatáž osoba objevuje v něm i mimo ně, tak je i nejvyšší ,,Pán" v tomto tvém těle i mimo ně.
20. Vzduch nebeský je jediný a přítomný všude - uvnitř nádoby i mimo ni: stejně tak je věčné brahma bez trhliny jedno v zástupu všech bytostí.
---------------------
1. Přednášej či slyš, můj milý, nejrůznější nauky, přednášej či slyš je mnohokráte: přece nedosáhneš vnitřní soběstačnosti, ledaže bys to vše zapomněl.
2. Můžeš se, chytrý muži, oddávat smyslovým požitkům, činné službě nebo rozjímavému soustředění: tvůj duch přece nezačne bezmezně zářit, dokud se neoprostíš od všeho očekávání.
3. Jen pro své namáhavé úsilí je každý pln utrpení, ale nikdo si toho není jasně vědom. Jen ten, kdo je obšťastněn tímto poučením, vyprošťuje se z pohybu dění.
4. Ale komu už pouhé otvírání a zavírání víček je trýznivou činností, tomu - línému soumaru - patří štěstí, a nikomu jinému.
5. ,,Toto bylo vykonáno, toto ne" - oprostí-li se mysl od takovýchto dvojic protikladů, stává se lhostejnou k náboženské povinnosti i k snaze po zisku, k smyslovým radostem i k spáse.
6. Ten, kdo se odvrací od všeho, stává se nepřítelem smyslových věcí: ten, kdo je pln žádostí, dychtí po smyslových věcech. Ale ten, kdo se oprostil od ,,podržování a zříkání", se ani od věcí neodvrací, ani po nich nedychtí.
7. Že je třeba se něčeho zříkat nebo něco podržovat - tato představa je jen výhonkem na větvi věčného koloběhu životů. Dokud žije žádost, dlíš ve stavu nevědomosti.
8. Při činnosti povstává příchylnost k věcem, při odvratu od činnosti odpor k nim. Lhostejný k dvojicím protikladů a podoben dítěti je však moudrý: to proto zůstává bez pohnutí v Sobě Samém.
9. Člověk plný žádostí touží opustit koloběh životů, protože si přeje zbavit se trápení. Komu zmizela žádost, ten je prost i strasti a netrápí se ani v koloběhu životů.
10. Kdo i v samé myšlence spásy klame sám sebe a ulpívá ještě na těle, ten není moudrý, ani není jóginem - podílí se jenom na strasti.
11. I kdyby byl tvým učitelem Šiva, Višnu nebo sám z lotosu zrozený Brahma, nedosáhl bys ani tak vnitřní soběstačnosti, ledaže bys na vše zapomněl.
--------------
17. Osvobozený není nepřítelem smyslových věcí ani jich není žádostiv. Jeho mysl zůstává vždy nedotčena, ať se setká s vítaným či nevítaným.
18. Rozhodování mezi vnitřním soustředěním a jeho zanecháním, mezi užitečným a škodlivým je cizí tomu, kdo je prázdného srdce: je zakotven v naprosté jednotě.
19. Kdo je prost pocitu ,,já" a ,,mé" a dosáhl jistoty, že vše je nicotné; koho opustilo všechno očekávání, ten, i když jedná, zůstává bez poskvrny.
--------------
1. Vyňal jsem kleštěmi - poznáním pravdy - z nitra svého srdce šíp: trýznivé, mnohotvárné hloubání.
2. Kde jsou náboženské povinnosti, kde smyslové radosti či snaha po zisku, kde otázka správného rozlišování, kde dvojnost či nedvojnost - pro mne, který mám kořeny ve vlastní velikosti?
3. Kde je minulost, či kde budoucnost, či kde též přítomnost, kde místo v prostoru, nebo kde věčnost - pro mne, který mám kořeny ve vlastní velikosti?
4. Kde je átman, či kde to, co není átman, kde dobré a nedobré, kde starost či kde také oproštěnost od starosti - pro mne, který mám kořeny ve vlastní velikosti?
5. Kde je sen, nebo kde bezesný spánek, a kde též bdění, kde onen ,,čtvrtý" stav, spočinutí v brahma, nebo kde dokonce strach - pro mne, který mám kořeny ve vlastní velikosti?
6. Kde je dálka, či kde blízkost, kde vnějšek, a kde nitro, kde hrubost, kde jemnost - pro mne, který mám kořeny ve vlastní velikosti?
7. Kde je smrt, či kde život, kde jiné světy, a kde světskost tohoto světa, kde splynutí, kde pohroužení - pro mne, který mám kořeny ve vlastní velikosti?
8. Dosti už řečí o trojspřeží - smyslové radosti, zisku a náboženské povinnosti -, dosti též řečí o józe, dosti řečí o poznání pro mne, který spočívám v Sobě Samém!
Nakladatelství: AVATAR
Témata tohoto článku: knihy
