Neduální chápání: stačí brilantní intelekt? - Raméš Balsekar
Podstatou zenové filozofie - která představuje něco na způsob ekvivalentu indické advaity - je ve skutečnosti to, co se označuje jako stav ´ne-myšlení´, což je nanejvýš bdělá mysl.
V jistém kritickém okamžiku své každodenní činnosti si člověk najde příležitost, kdy dá volný průchod volnému plynutí obsahů své mysli a vyhne se tak přirozenému zaujetí příliš racionálním konvergentním myšlením. Japonský šermíř ví, že neznámo nemá žádné ego-vědomí (což vědomé myšlení má), protože se nepohybuje na rovině dualismu. Když se tudíž při soutěži opustí vědomé myšlení bez jediné myšlenky na výhru, pohyb meče proběhne téměř sám od sebe a meč se ocitá tam, kde se právě ocitnout má.
Mnoho lidí udělalo ve svém každodenním životě překvapivou zkušenost, že jejich práce probíhala neobvykle dobře, když jejich intelekt a intuice byly momentálně v rovnováze. Nebylo to - jak si uvědomovali - proto, že by tento princip vyváženosti myšlení a intuice vylučoval soustředěnou pozornost, kterou je nutno věnovat rutinním či technickým postupům. Člověk přirozeně nemůže nedbat faktu, že soustředěná pozornost a vyloučení diskurzivního myšlení jsou samotnou podstatou úspěšné práce.
Běžně se ale stává, že lidská bytost přikládá přehnaně velkou důležitost obvyklému obecnému přístupu, vědomému myšlení, lineárním vlastnostem a matematickým symbolům, a daleko méně ´intuitivnímu´ vyciťování. Jinak řečeno mnohem více důležitosti se přikládá vidění toho, co je vnímáno jako centrum našeho zájmu, a příliš málo vidění okrajovému; daleko více pozornosti se věnuje analytickým údajům a příliš málo ´vnitřnímu pocitu´. Je naprosto základní pochopit, že tu vůbec nejde o ´buď jedno, nebo druhé´, že je ve skutečnosti velmi důležité, aby se obojí vzájemně doplňovalo. Většinou ale dochází k tomu, že podmíněnost tím, co je běžné, je tak mocná a převažuje do té míry, že všechnu spontánnost úplně zadusí.
Připravila: Lída
Témata tohoto článku: Raméš Balsekar
