Může hledající něco udělat?
Nemůžeš na nic tlačit. Věci se dějí samy od sebe.
Jakou roli hraje ve vašem přístupu vůle? Co je to vůle?Vůle je to proto, že přichází, kdy chce, a ne kdy chceš ty. [smích] Má svůj vlastní život. Vůle se objeví, když se objeví! Bůh se stává vědomý, když se stane vědomým, ale ne proto, že by chtěl být vědomý.
Dá se s tím něco dělat?
Ne. Kdyby se Bůh mohl vyhnout uvědomování, vždy by zůstal v nepřítomnosti. Vždycky! Nepřítomnost je blaženost, radost.
Ale nemůžeš tam přece zůstat...
Ne. Nemůžeš mít nepřítomnost bez přítomnosti. Ale to je problém všech hledajících. Bůh jako hledající dává přednost nepřítomnosti.
Může hledající něco udělat?
Ne.
Kde je tedy místo pro vůli? Mám na mysli Aurobinda. Může hledající udělat něco, co by ho osvobodilo od starostí a negativních emocí?
Pak bych se přiklonil k Ramanovi. Jediná věc je, že odpadá vlastnictví (autorství), to je vše. Ale ne to, zda se něco děje. Vůle příštího okamžiku chce to, co se děje. Budoucnost si žádá to, co přijde vzápětí. Není tu nikdo, kdo by to chtěl. To, co přijde příště, je jen vůle osudu; stane se to, aniž byste měli na výběr. Není v tom žádný "vybírající".
Jak se staneme tím, kdo si vybírá?
To je představa. To je sen.
Nemůžu tlačit a tlačit, a něco se stane?
Ne, nemůžeš na nic tlačit. Věci se dějí samy od sebe. Dokonce i zážitek v jeskyni, který se stal, se stal sám od sebe a ne proto, že bych to očekával. Prostě se to stalo. Je to jako narodit se, aniž bych to chtěl. Všechno, co přijde později, je důsledek toho, že se stalo něco jiného. Je to budoucnost, která si to žádá. Není to tak, že by měl někdo nějakou kontrolu.
Takže smysl tohoto učení je v tom, že když se zdokonalíme v nicnedělání, to, kým v podstatě jsme, se o cestu stejně postará?
Postaralo se o to po celou dobu, stará se o to už teď a bude se starat vždycky.
Ale pak to bude vyžadovat příliš mnoho životů...
Bude to brát nekonečně mnoho životů, nezastaví se to.
Ale nedá se to nějak napravit?
Můžete být zticha a být tím, čím jste. Nikdo se v tom nerodí. Život bude pokračovat a žít sám sebe - do nekonečna.
Není to základ důvěry? Zní to velmi podezřele jako bhakti...
Prostě se odevzdáte sám sobě. [smích] Vždycky říkám, že když je džňánin, je tu zároveň i bhakta. V povaze není rozdíl, protože u džňániního odpadá vlastnictví (pocit autorství) a tím se odevzdáváš existenci. Existuje přirozené odevzdání se v pochopení a není to jedno proti druhému. V bhakti se zcela odevzdáváte tomu, co jste... a v tom, co jste, není úniku. Nemůžete přestat žít sebe sama. Neexistuje žádný způsob, jak přestat. Zkušenost smrti znamená, že máte zkušenost smrti, ale neumíráte v ní. Zkušenost smrti není způsob, jak se dostat ven. Nic se v ní nezastaví. Pak odpadá poslední naděje, že zemřete umíráním. To je Ramanovo upuštění od myšlenky, že může zemřít. Pak se ztišíte. Co se dá dělat? Stejně nemůžete uniknout. Pak nastává klid. Pak nemusíte být klidní, abyste byli v míru.
Mír tu byl vždy, ale vy vždycky věnujete pozornost nějaké představě, že se musí něco stát, aby tu tento mír byl. Já vám jen říkám, že cokoli se stane, na tom nic nezmění.
Ukázka z knihy "Without A Second" od Karla Renze.
Témata tohoto článku: Karl Renz
