Lze něco dělat? - Rupert Spira

Představuji vám první ze série prázdninových překladů textů od Ruperta Spiry. Jelikož předem nečtu, co překládám, je to i pro mne jakési dobrodružství a věřím, že si ho spolu užijeme :)

Rupert je pokračovatelem takzvané Přímé Cesty (Direct Path), do které spadají například Ramana Maháriši, Nisargadatta Maharadž a Krishna Menon (Šrí Atmananda). Právě Krishna Menon měl velký vliv na Jeana Kleina (původem z Čech), který se s ním setkal v Indii. Jean Klein byl učitelem francouze Francisse Lucilla, který výrazně ovlivnil Ruperta Spiru.... Podstatou Direct Path je mimojiné prozkoumání a zjištění, že veškeré naše prožívání je prostřednictvím smyslů a veškeré smyslové podněty jsou zpracovány myslí a mysl je uvědomována vědomím. Tudíž veškeré prožívání je ve své podstatě vědomím samotným, podobně jako prožívání našeho těla a světa ve snu.

Otázka: Mnoho učitelů tvrdí, že neexistuje nic, co bych jakožto zdánlivá individualita mohl udělat (pro to, abych si uvědomil svou pravou podstatu). Připadá mi, že dokud se ztotožňuji s iluzorní individualitou, tak není jiná možnost než hledat. Jaký je tvůj názor?

Odpověd: Pokud je tu pocit oddělenosti, pocit, že "já" jsem umístěn zde v tomto těle (nebo jsem tímto tělem), tak pak tento pocit (víra) zastírá (zdá se, že zastírá, i když tomu tak vlastně nikdy není) skutečnost našeho prožívání. Skutečnost našeho prožívání je taková, že jsme neomezené Vědomí, které je jak svědkem tak i podstatou všeho prožívání.

S tímto zdánlivým zastřením naší pravé podstaty přichází také zdánlivé zastření míru a štěstí, které jsou naší podstatě vlastní.

A právě zastření štěstí je to, čemu říkáme utrpení. Utrpení je pak ve své podstatě hledáním štěstí. Pokud by zde nebylo hledání štěstí, jinými slovy pokud bychom byli úplně spokojeni s aktuální situací, tak by tu nebylo utrpení. Takže zastření štěstí, utrpení a hledání štěstí jsou všechno vlastně synonyma. Jinými názvy pro toto hledání jsou "osoba" nebo "bytost".

Pokud toto pochopíme, můžeme zjednodušeně říct, že zdánlivě oddělená bytost je hledáním štěstí. Zdánlivě oddělená bytost je vírou v to, že je tu něco, co můžeme a musíme udělat pro to, abychom našli štěstí.

Je zcela neupřímné říci, jakožto tato zdánlivá osoba: "Nelze nic dělat." Oddělená bytost totiž již něco dělá, a sice odmítá aktuální situaci, hledá štěstí.

Pokud jakožto osoba cítíme, že není co dělat, tak se pouze balamutíme, nalepujeme si záplatu advaity přes nepohodlné pocity, protože nemáme sílu jim čelit nebo prostě nevíme, co s nimi.

Dříve nebo později, v soukromí našich srdcích, vyplave zasunuté utrpení znovu na povrch a obnoví naše hledání štěstí.

Pokud jakožto osoba cítíme, že nelze nic dělat, dostáváme se vlastně ještě do horší pozice než ten, kdo o takovémto učení nikdy neslyšel. Protože, nejenže trpíme, ale zároveň také jakýmsi křečovitým aktem zdůvodňování odmítáme způsob, kterým můžeme vidět původ (a tímpádem i cestu z) našeho utrpení.

Kdo trpí a hledá má v běžném slova smyslu alespoň možnost prozkoumat své prožívání a přijít k pochopení podstaty utrpení.

Pokud si tuto možnost odpíráme, jsme zaseknuti. V indické terminologii je to Tamas v masce Satvy, ochablost a strach v masce míru.

Takže co je potřeba udělat? Hledat pochopení, ne intelektuální pochopení, ale pochopení prožitkem, jasné vidění. Nevědomost znamená neznat skutečnou podstatu prožívání. Na nevědomost se však nelze dlouze dívat, zmizí jako stín, na který posvítíme. Nemůže být nikdy nalezena.

Proto jí v Indii neříkají "nevědomost", ale "iluze nevědomosti."

Dělejte co je potřeba udělat k tomu, abyste spatřili, že nevědomost a utrpení, které ji doprovází, ve skutečnosti neexistují.

Výsledkem tohoto zkoumání může být zjištění, že není co dělat a není tu nikdo, kdo by něco dělal. Pak se to stane vaší neotřesitelnou znalostí, která nepotřebuje žádné potvrzení zvenčí.

Avšak (kromě extrémně vzácných případů) toto zkoumání víry v oddělenost na úrovni mysli a prozkoumání cítění se být v těle (nebo tělem) je podmínkou k prožitému pochopení. Bez toho se "není co dělat" a "není zde nikdo, kdo by to mohl udělat" stává novou vírou a advaita degeneruje z živého prožívaného pochopení do nějakého dalšího náboženství.

Přeložil Joshi z http://non-duality.rupertspira.com/

Témata tohoto článku: Rupert Spira

Tisk


Přidejte komentář k článku: