Stanley Sobottka je emeritním profesorem kvantové fyziky na Virginské univerzitě, kde pořádá semináře o Vědomí, pro studenty humanitních oborů. Snaží se o srozumitelný a logický výklad toho proč hraje Vědomí tak zásadní roli (ve stále šířeji přijímané) kvantové teorii. Tento text je zkráceným přepisem jeho hlavních přednášek.

V tomto příspěvku se definuje hned několik základních „konceptů", a to jistě mnohým pomůže ujasnit „co je co", pokud jde o terminologický aparát „našeho oboru". Tento kurz, byl pro mne lekcí toho, že Vědomí se nedá jen tak „uložit" či odložit, na lepší časy. Vždy je zde jako aktuální příležitost a výzva k prožití, a pokud v ní jde „komukoli o cokoli" - tak už stejně běží - před slovy, za slovy, i „bez něj".

Dialog ve Vědomí

1. Jaký je rozdíl mezi konceptem a Skutečností?

a. Koncept (pojem) je výsledek konceptualizace, což je procesem separace (dělení) a pojmenovávání.

b. Konceptualizace, je proces naučený z dětství. Děti nepoužívají koncepty protože jejich mozek na to není ještě dostatečně vyvinutý. V protikladu k mudrci, jehož mozek je zralý, a používá konceptualizaci, konceptualizaci ale nepodléhá - vidí ji jako je klam.

c. Bez konceptualizace zde nejsou objekty (např. v bezesném spánku, anestezii, samadhi) protože jak plyne z definice, objekty jsou vždy oddělené jeden od druhého.

d. Skutečnost (Bytí, Jsoucnost) není konceptem. Spíše je absencí separace, a tudíž i nepřítomností objektů (předmětů, věcí, entit).

e. Konceptualizace fragmentuje (tříští, drobí) Skutečnost do oddělených objektů, proto se zdá, že Skutečnost není více Celkem. Jakkoli, Skutečnost tím zůstává netknuta.

 

2. Co znamená pravý a nepravý koncept?

a. Doměnka (názor, víra, mínění) je konceptem ke kterému je mysl silně připoutána.

b. Doměnka, která není ověřena přímým vhledem, se vždy může stát předmětem napadení jiné proti-doměnky (názoru). Proto musejí být domněnky stále posilovány opakováním (přesvědčováním).

c. Jestliže je Skutečnost absencí separace, je nevnímatelná. Proto nemohou koncepty popsat Skutečnost (když mohou být pravdivé, viz bod g. a h.).

d. Příklad: Materiální předmět je oddělený od jiných objektů, proto jsou neskutečné (z hlediska noumenální Skutečnosti). Víra, že jsou skutečné je soustavně posilována materialistickou kulturou, a je udržována jen z chybného nazírání a rozlišování mezi objekty a Skutečností.

e. Ačkoliv koncepty nemohou postihnout Skutečnost, mohou na ni poukázat (upozornit, připomenout).

f. Jako odkazy, mohou koncepty vyzvat k přímému zření rozdílu mezi objekty a Skutečností.

g. Pokud nějaký koncept naznačuje skutečnost nějakého objektu, pak je nepravdivý. Pokud jej ale neguje, je pravdivý (ne jako popis Skutečnosti). Pravdivý koncept může sloužit jako užitečný ukazatel.

h. Příklad: koncept odkazující na to, že hmotné předměty nejsou reálné, je pravdivým.

 

3. Co je svět?

a. Svět je kolekcí věcí, sestávající z těla-mysli a ostatních objektů. Svět „existuje" v čase a prostoru.

b. Čas a prostor nejsou ale ničím jiným, než koncepty. Jsou nereálné.

c. Čas je konceptem změny. Jelikož se všechny předměty mění, jsou to tudíž přechodné (dočasné) koncepty.

d. Prostor je konceptem rozsahu (velikosti a tvaru). Jelikož jsou všechny objekty rozprostraněny v prostoru, jsou to dimenzionální koncepty.

 

4. Co jsou to polární, duální a párové koncepty?

a. Konceptualizace vždy vyústí v nerozdělitelnou dvojici konceptů, protože každý koncept má svůj protiklad.

b. Skutečnost se konceptualizací zjevně štěpí do duálních párů. Koncepty jsou nereálné, jelikož Skutečnost nemůže být rozdělena.

c. Výsledek zdánlivého štěpení Skutečnosti do polárně-dvojných-opozic, se nazývá dualita.

d. Dvojice konceptů (např. "já"/ne-"já") páru je ne-rozdělitelná, protože kdyby zmizelo ono dělítko („/") opaků, došlo by k zániku páru.

 

5. Co je Uvědomění?

a. Uvědomění je to, co si uvědomuje svět.

b. Uvědomění je sebe-průkazné (self-evident) protože si uvědomuješ a víš, že si to uvědomuješ. To je tím, co se nemění (v čase), a tím, co není rozprostřeno (v prostoru). Proto, Uvědomění není konceptem ani objektem.

c. Termíny jako je Skutečnost a Uvědomění jsou ekvivalentní (stejně-hodnotné) konceptuální poukazatele.

d. Všechny předměty se zjevují v Uvědomění, a jsou jeho obsahem (výplní).

 

6. Co jsi?

a. Ty nejsi konceptem, ani předmětem. Jasné zření Ti ukáže, že nejsi tělo-mysl, ale Tím, co si tělo-mysl uvědomuje.

b. Proto jsi Uvědoměním.

c. Celý svět a toto tělo-mysl se zjevují v Tobě - Ty se ve světě neobjevuješ.

 

7. Co je jsoucno (existence)?

a. O předmětu, který je zformovaný konceptualizací a identifikací, se tvrdí, že je.

b. Bez identifikace, zde není objekt - je to je koncept.

c. Žádný předmět není skutečný, protože Skutečnost je absencí separace. Tudíž, žádný objekt neexistuje.

d. Zjevná existence objektů se nazývá dualismus (podvojnost; nikoliv dualita - srov. s bodem 4c.).

e. Moudrý, jsoucí pouze jako Uvědomění, a vnímající Uvědoměním, nevidí oddělenost, proto vidí koncepty, ale ne předměty (dualitu, ne dualismus).

 

8. Co je to "já"-objekt?

a. Tzv. "já"-objekt (ego) je předpokládaná entita, která rezultuje z identifikace Uvědomění, jež je skutečné, s "já"-konceptem, jež je neskutečný. Zdá se tedy, že "já"-objekt existuje, ale teprve konečné pochopení objasní, že tomu tak není.

b. Ty nejsi objekt a stejně tak neexistuješ - Ty jsi Skutečností.

 

9. Co je tím, co propůjčuje zdánlivost existence ostatních objektů?

a. Kdykoliv se objeví "já"-objekt, vyvstane i ne-"já"-objekt. Pak povstane dualita touhy a strachu z.., objeví se rovněž i ne-"já".

b. Proto, zdá se, ne-"já" objekt reálným.

c. Další konceptualizace jen tříští objevivší se ne-"já" objekt do mnohosti objektů (odlesků), a k tomu touha/strach dodává zdání reálnosti.

 

10. A co Bůh?

a. Bůh je jiným slovem pro Vědomí, což je to, čím Jsi.

c. Transcendentní Bůh je Uvědoměním, zatímco imanentní Bůj je Pozadím objektů Uvědomění.

d. Proto, Bůh je tím, co si uvědomuje objekty, a Bůh je rovněž Pozadím ze kterého objekty povstávají.

e. Pozadí není odlišné od svých figur (objektů). Společně s Uvědoměním zahrnují Vědomí. Bůh, Vědomí, a to, co Je - jsou všechno ukazatele na Jednu věc.

f. Bůh, Dobro, a Láska,jsou totožné. Proto Ty jsi Bůh, Dobro i Láska.

 

11. Co je znamená pocit osobního konatelství?

a. Iluzorní "já"-objekt nese klamný pocit osobního činění.

b. Jelikož ale "já"-objekt neexistuje, není zde konatel, myslitel, rozhodovatel, ani pozorovatel.

c. Nemůžeš proto dělat nic. Pokud se něco stát má, stane se. Když ne, nestane.

 

12. Jestliže zde není konatel, kdo tedy koná?

a. Konatelství je koncept, který předpokládá existenci konatele a kauzality ("'já' jsem příčinnou toho, co se děje").

b. Pokud zde ale není konatel, příčinnost není ničím, než konceptem, a proto je neskutečný.

c. Když jsou všechny předměty konceptuální povahy, pak vše co se děje, není jiné.

d. Vše co se zdá že se děje, přichází bezdůvodně (spontánně).

e. Dokonce i když se velmi přesvědčivě zdá, že objekty jsou reálné, je snadné vidět, že žádná domnělá příčina nemohla být kdy izolována od zbytku celého univerza. Nikdy se nic nestalo jen tak. Jedině celý vesmír proto může být příčinnou.

["Nic se nemůže přihodit, dokud cely vesmír nepřipustí, aby se to přihodilo. K existenci i té nejmenší věci přispívá vesmír jako celek; nic by nemohlo být takové, jaké to je, kdyby vesmír nebyl takový, jaký je. Jestliže jedinou příčinou všech věcí je Zdroj, pak je chybné mluvit o kauzalitě jako o univerzálním zákonu (Šri Nisargadatta Maharaj)].

f. Protože oboje: "já"-objekt a kauzalita jsou koncepty, pak i svobodná vůle neexistuje.

 

13. Co je utrpení?

a. Utrpení je dualita touhy/strachu (pokud je zde touha, je zde i strach, atd.) plus všechny emoce, které jsou od nich odvozeny (jejich deriváty).

b. „Má" oddělenost od předmětů jim uděluje zdání skutečnosti, a z toho i touze/strachu (dtto).

c. Identifikace s konceptem konatelství vede k domněnce, že „já" mohu změnit to, co je, a dostat, co chci.

d. S tímto přesvědčením přichází dojem osobní zodpovědnosti (odpovědnosti za své činy).

e. S tuchou osobní zodpovědnosti přichází lítost, vina a stud z minulosti; starost, úzkost a strach z budoucnosti.

 

14. Co je probuzení (osvícení)?

a. Probuzení je de-identifikací Uvědomění od „já"-konceptu, a tudíž i od pocitu osobního konatelství.
 

b. S prozřením přichází uvědomění, že zde není žádná osoba či entita, a že zde ani nikdy nebyla.

c. V důsledku toho zde rovněž nejsou žádné objekty... (dtto).

d. Jelikož zde již není činitel, není zde ani lítost, vina a stud z minulosti;starost, úzkost a strach z budoucnosti.

e. S probuzením rovněž vyvstane uvědomění, že Skutečnost, kterou jsi Ty, nikdy nebyla nijak ovlivněna žádnou konceptualizací nebo identifikací.

 

15. Co můžeš pro probuzení udělat?

a. Pokud nám přímý náhled vyjasní, že zde není žádný konatel, pak není nikdo, kdo by pro prozření mohl cokoliv udělat.

b. Jelikož probuzení transcenduje (překračuje) čas, a víme, že všechny praxe jsou možné jedině v čase, pak žádné cvičení nemůže přivodit prozření.

 

16. Znamená to, že zde není žádná naděje pro „toho, kdo trpí"?

a. Rozhodně ne. Je zde mnoho technik, které mohou umenšit utrpení. Stejně jako jiné akce, ale nejsou vykonávány konatelem. Proto je nemůžeš dělat, ale pokud se stát mají, tak se i uskuteční. Pokud ne, tak nenastanou.

b. Jakákoliv praxe přímého pozorování, může odhalit Skutečnost.

c. Příklad: Abys viděl, že zde není žádné „já", podívej se po něm dovnitř... Nahlédni také, že vše, co se děje, včetně myšlenek/emocí, se děje spontánně; není zde konatel.

d. Příklad: Abys prošetřil existenci objektů, podívej se a uvidíš, že bez separace, nejsou objekty. Pak uvidíš, že nic ze světa ti nepřinese klid. Nakonec pochopíš, že nic nemůže ovlivnit Vědomí a Mír, jež Jsi.

~ ~ ~

The Course in Consciousness, by Stanley Sobottka: http://faculty.virginia.edu/consciousness/

Témata tohoto článku: vědomí

Tisk

• Tweet