Konatel a čin - Harry Liantziris
Je to už trapné, jak to ten Sailor Bob frká jednoho následovníka za druhým. Je jak nějakej starej zenovej mazák, nevím z hlavy, který zenový mistr měl kdysi nejvíce osvícených žáků, alel Bob ukazuje, že je to stále možné, že si o tom nemusíme jen číst :))
Je to už trapné, jak to ten Sailor Bob frká jednoho následovníka za druhým. Je jak nějakej starej zenovej mazák, nevím z hlavy, který zenový mistr měl kdysi nejvíce osvícených žáků, alel Bob ukazuje, že je to stále možné, že si o tom nemusíme jen číst :))
No uvidíme, který z žáků bude zas "nejsilnějším" v tomhle praštěném a nádherném koloběhu. Zatím se zdá, že megasilák Nisargadatta nám tu zanechal megasiláky Balsekara a Sailor Boba, ale neberte to vážně, řekl bych, že všichni jsme stejní a naprosto jiní zároveň, takže srovnávání je i není zajímavé. Jo a přeložil jsem kousek co "nováček" Harry z Melbourne říká na svém webu. Čtěte.
Konatel a čin
Jeden německý filozof jednou řekl, že "za děláním, konáním, činností není žádná bytost; konatel je pouhá fikce přidaná k činu samotnému představivostí - samotné konání je již vším." Ztotožňování se s konatelem vytváří zdánlivou oddělenost, ikdyž tu ve skutečnosti žádná není.
Stane se to ihned když se děcko uvidí/uchopí jako oddělená bytost skrze interakci s druhými a okolím. Den za dnem, zážitek za zážitkem se tento pocit prohlubuje a vyvíjí ve zdánlivě pevnou a skutečnou entitu. A tak se tato "bytost", za kterou se považujeme vyvine skrze opakující se sociální interakci. Jenže konatel nemá žádnou nezávislou existenci a nikdy ani neměl. Pouze díky nepřetržitému podmiňování se tato bytost zdá být skutečnou a samostatně existující.
V podstatě je ale tato bytost, tato entita, ke které se vztahujeme jako k sobě samému (jako ke svému já) pouhé nic, není věcí, není předmětem, není něčím uchopitelným. Jinými slovy neexistuje bez přítomnosti prostředí v kterém vzniká a jeví se. Stručně řečeno, nením ničím jiným než tím, čím ji činní prostředí. Nebo to můžeme popsat tak, že řekneme, že jsme žiti. Osoba, kterou se stáváme je plně závislá na prostředí, v kterém žije. Jako taková nemůže existovat nezávisle jakožto oddělená věc.
To je vše, na co německý filozof Friedrich Nietzsche poukazoval, když říkal, že za činem nebo děláním není žádná bytost/bytí. Jinými slovy můžeme říci, že vše co tu je, je dělání, vznikání, bytí aniž by tu byl "někdo".
Více na webu Harryho http://www.selfinquiry.info