Kavkazská "advaita" - Gurdžijev
Gurdžijev byl zajímavý chlapík pocházející z Kavkazu. O člověku hovořil jako o stroji a poznání bylo poznání toho, že člověk je v podstatě stroj. To je základ. Pokud si stroj uvědomí, že je stroj, tak k něčemu dochází.
Hlavním bludem je domněnka, že člověk může něco DĚLAT. Všichni lidé si myslí, že mohou něco dělat, a všichni chtějí něco dělat. První otázka, na kterou se lidé ptají je, co by měli dělat. Jenže ve skutečnosti nikdo nic nedělá a nikdo ani nic dělat nemůže. To je ze všeho nejdříve potřeba pochopit. Veškeré události se DĚJÍ. A děje se to stejným způsobem, jako padají dešťové kapky - když v horních vrstvách atmosféry nebo v okolních oblacích dojde k určitým změnám - nebo jako když taje sníh pod žárem slunečních paprsků anebo vítr zvedá zrnka prachu.
Člověk je STROJ. Vše, co dělá, jeho činy, myšlenky, veškerá jeho slova, kterýkoli z pocitů, přesvědčení, názorů a zvyků představují výsledky vnějších vlivů a dojmů. Člověk není schopen sám od sebe, ze svého vnitřního popudu vykonat ani jeden čin ani zformovat jednu jedinou myšlenku. Všechno, co říká, dělá, myslí, cítí, SE DĚJE, ODEHRÁVÁ. Člověk nemůže sám na nic přijít ani nic vynalézt. To vše SE DĚJE.
Uvědomit si v sobě tuto skutečnost, pochopit ji a uvěřit, že je pravdivá - to znamená zbavit se tisíce iluzí o nýs samých a o tom, že člověk jakoby tvůrčím způsobem a vědomě vytváří svůj vlastní život a tak dále. Ničeho podobného není většina z nás schopna. Všechno se DĚJE: lidová hnutí, války a revoluce, výměny vlád - naprosto vše SE DĚJE, ODEHRÁVÁ. A to stejným způsobem, jako se dějí i věci v životě každého jedince - když se člověknarodí, žije, umírá, staví dům, píše knihy - nic z toho nedělá tak, jak chce on sám, ake tak, jak se to DĚJE. Všechno se DĚJE. Člověk nemůže milovat, ani nenávidět, nebo něco chtít - i tyto pocity SE s ním DĚJÍ.
Nikdo vám neuvěří, pokud mu řeknete, že nelze nic dělat. To je ta nejvíc urážející a nejvíc nepříjemná věc, která se dá vůbec lidem říct. Shledáváme ji zvlášť nelibou proto, že jde o pravdu, a pravdu nikdo znát nechce.
Jenže jedna věc znamená pochopit to rozumem, a druhá procítit celou svou podstatou i opravdově se přesvědčit o tom, že to tak skutečně je, a nikdy na to nezapomenout.
Co se týče dělání, souvisí s tím ještě něco. Lidem se vždycky zdá, že ostatní dělají věci špatně, jinak, než by se dělat mělo.Každý si myslí, že on sám by to zvládl lépe. Lidé nechápou a nechtějí pochpit, že vše se děje a zejména to , CO BYLO UDĚLÁNO, nemůže a nemohlo být uděláno jinak. Všiml jste si, že všichni dnes hovoří například o válce? Každý má svůj plán a vlastní teorii a kdekdo si myslí, že všechno se dělá jinak, než jak by se mělo. Ve skutečnosti se vše dělá jen tak, jak to může být uděláno. Pokud se může změnit JEDNA věc, může se změnit i DALŠÍ. A pak by. dejme tomu, nemusela být ani válka.
Snažte se pochopit, co říkám: všechno souvisí se vším, vše je propojené, nic neexistuje samo o sobě. Každá věc se ubírá pouze tou cestou, po níž má směřovat. Jestliže by lidé byli odlišní, pak by i všechno ostatní bylo jiné. Ale lidé jsou takoví, jací jsou, a proto i to ostatní zůstává stejné.
(Petr Ouspenskij v roce 1925, tak jak si zapamatoval slova G. Gurdžijeva)