Jsem Život samotný
To, co jsem, je Život sám. Nejsem tímto projevem nezávislé identity.
To, co jsem, je Život sám. Nejsem tímto projevem nezávislé identity. Nejsem mentální podobou tohoto těla. Nejsem touto nálepkou či myšlenkou. Ve skutečnosti se to všechno děje v tom, čím Jsem. Nejsem v tomto těle. Tělo je obraz, objevující se v tom, čím Jsem. Jsem absolutní nicota.
Paradoxně jsem také absolutně vším. Všechno je jednoduše ničím, které se jeví jako všechno. To je to, čím Jsem. Jazyk je omezený a nemůže to nikdy pravdivě vyjádřit. Nicméně všechno, co se objevuje - každé slovo, každý obraz, myšlenka, emoce, tělesný vjem - se děje v Životě samém. A není to nijak zvláštní, není to vlastnictvím nějakého mimořádně osvíceného člověka. Je to to nejobyčejnější.
Ve hře tohoto Života jde o hledání naplnění či osvícení. A zdá se, že je tu cesta směřující k završení tohoto cíle. Jsou tu patrné věci, jako „já" můžu „něco dělat", abych se přiblížil osvícení. Tyto aktivity poskytují jistou chvilkovou úlevu, ta ale bývá opět vystřídána bolestí z oddělenosti. Tím se rozehraje hra na hledání. Nakonec se poznává, že každé potěšení je prostě dočasné. Pak se chápe, že nahrazení jednoho stavu druhým je zcela neuspokojivé. Všechny naděje jsou demaskovány. Hra Života je viděna taková, jaká je.
To, čím jsem, je za všemi stavy. Jsem před, během a za každým stavem. Jsem věčné. Jsem beznaděje. Jsem osvícení. To, co jsem, je tak prosté, na rozdíl od dlouhého slova „osvícení" (enlightenment). To, čím jsem, pouze je. V ne-vědění, nevím.
Nelze tomu porozumět. Nelze to vyřešit. Nejde to „získat". Nemůže to být myšleno. Nelze to najít nebo ztratit. Nemůže to být prožito. Ale - přes všechny prožitky - je to už nějakým způsobem známo. To je povaha toho, co Jsem. Toto, přímé nyní je osvícením, o které se usiluje, a je to i tím osvícením, které nelze najít.
Ukázka z knihy autorky Unmani: http://www.die-to-love.com/
Témata tohoto článku: Unmani
