JednaChuť - Ken Wilber

Ken Wilber je integrálním filozofem současnosti, jehož práce staví na transdisciplinárním přístupu, tedy na propojování několikerého kontextu uvažování v oblastech psychologie, sociologie, antropologie, umění, přírodních věd a náboženství. Vytvořil „teorii všeho", ve které výše uvedené spojuje. V jeho spisech mají ale přední postavení otázky evoluce vědomí. V roce 1998 založil Integrální institut. Je autorem zatím dvaceti knih: 1977/Spektrum vědomí, 1979/Žádná hranice: Východní a západní přístupy k osobnímu růstu, 1980/Atman projekt: Transpersonalní pohled na vývoj člověka, 1981/Vzestup z Edenu, 1983/Společenský bůh, Krátký úvod do transcendentní sociologie, 1983/Oko k oku: Pátrání po novém vzoru, 1984/Kvantové otázky: Mystické spisy velkých fyziků, 1986/Transformace vědomí: Konvenční a hloubavé pohledy na vývoj , 1987/Duchovní volba: Problém rozpoznávat původní cesty k vnitřní transformaci , 1991/Milost a šrot, 1995/Sex, ekologie, duchovnost; 1996/Krátká historie všeho; 1997/Oko ducha: Základní vize pro šílený svět; 1998/Manželství smyslu a duše: Sjednocení vědy a náboženství ; 1999/Jedna chuť; 2000/Integrální psychologie; 2000/Teorie všeho: Základní vize pro obchod, politiku, vědu a duchovnost , 2002/Boomeritis: román, který vás osvobodí .

Aktualizace ukázky z knihy One Taste, kapitoly You Are Not:

"Hovořil jsem o vědomém pozorování (svědčení), které přetrvává bdění, snění, a hluboký spánek. Ale Svědek je zde plně k dispozici v každém stavu, včetně tvého vlastního přítomného stavu vědomí, přímo nyní. Vzhledem k tomuto stavu vědomí, se k tobě pokusím hovořit, za využití tzv. „poukazujících instrukcí". Nemám v úmyslu dostat tě do změněného stavu, do jiného stavu vědomí. Chci jen ukázat na to, co se již objevuje ve tvém přítomném, běžném a přirozeném stavu.

Začněme u vědomí, které si je vědomo světa, kolem nás. Vzhlídni k nebi a relaxuj svou mysl, dovol své mysli, aby se smísila s nebem. Všimni si oblaků, které plují po nebi. Uvědom si, že to na tvé straně nevyžaduje jakékoli úsilí. Tvé přítomné vědomí, po kterém plují tyto mraky, je velmi prosté, velmi snadné, a spontánní. Jen si prostě povšimni toho samozřejmého vědomí mraků. To samé se děje se stromy, ptáky a kameny. Pozoruješ je jednoduše a bez námahy.

Nyní si povšimni svých pocitů v těle. Můžeš si být vědom/a jakýchkoliv pocitů, např. pocitu tlaku v místě kde sedíš, tepla v žaludku, napjatosti v krku. Ale i když jsou to pocity těsnosti a napětí, můžeš si jich být lehko vědom/a. Tyto pocity jsou ve tvém přítomném vědomí a toto vědomí je velice jednoduché, lehké, klidné a spontánní. Jsi nenuceným svědkem tohoto vědomí.

Podívej se na myšlenky, která se objevují ve tvé mysli. Můžeš si všimnout různých obrazů, symbolů, konceptů, přání, nadějí a obav, všechny se spontánně objevují ve tvém vědomí. Když vyvstanou, chviličku zůstanou, a odezní. Tyto myšlenky a pocity vyvstávají ve tvém aktuálním vědomí, a toto vědomí je velmi snadné, prosté a samovolné.

Zde se zastav: můžeš vidět plující oblaka, protože nejsi ta oblaka, jsi svědkem těchto oblak. Uvědomuješ si tělesné pocity, protože těmi pocity nejsi - jsi jejich Svědkem. Můžeš si být vědom míjejících myšlenek, protože jimi nejsi - pozoruješ je. Spontánně a přirozeně - všechny tyto objekty (předměty) se po svém objevují - ve tvém přítomném, bez usilovném vědomí.

Tak kdo tedy jsi? Nejsi vnějším objektem, nejsi pocity, nejsi myšlenkami - jsi si toho všeho jen samovolně vědom/a, proto jimi nejsi. Čím, nebo co jsi?

Řekni si to tímto způsobem: mám emoce, ale nejsem těmi emocemi. Kdo jsem? Mám myšlenky, ale nejsem těmi myšlenkami. Kdo jsem? Mám touhy, ale nejsem těmi touhami. Kdo jsem?

Vrať se proto do zdroje svého vlastního vědomí. Uvědom se v pozici Svědka, a spočívej jako Pozorovatel. Nejsem objekty, nejsem emoce, nejsem tužby, ani myšlenky.

Zde ale dělají lidé velkou chybu. Domnívají se, že pokud budou spočívat ve vědomí Svědka, něco uvidí a pocítí, že zažijí něco skutečně krásného či zvláštního. Ale ty nic takového neuvidíš. Pokud něco takového spatříš, pak to bude jen dalším objektem - dalším pocitem, další myšlenkou, další představou. Ale tohle jsou všechno objekty; toto je vším, čím nejsi.

Ne, jakmile spočíváš a realizuješ Svědka, že nejsi objektem, pocitem, myšlenkou - pak vše, čeho si všimneš bude vyciťováno jako Svoboda a Osvobození: zproštění, zbavení se toho hrozného sevření z identifikace s mrňavými a omezenými objekty - slabého těla, malomyslné mysli, mršky ega - všeho co je pouhým předmětem, který lze pozorovat, a proto to není pravý Vidoucí, skutečné Já, čistý Svědek, jež fakticky Jsi.

Tak tedy: nebude se dít nic zvláštního. Cokoliv vyvstane bude fajn. Stejně tak jako oblaka plují po obloze, tak i pocity zaplavují tělo a myšlenky plynou myslí - a ty této přehlídce jen tak Svědčíš. Toto vědomí Svědka není samo nic zvláštního, je to jen pocit rozlehlého pozadí, Svobody, a v této čisté Prázdnotě, kterou jsi, se projevuje vznikající svět. Ty jsi Svobodou, Otevřeností, Prázdnotou - nikoliv nějakou nepatrně mrňavou věcí, která se v tom objevuje.

Odpočíváš v prázdném, volném a snah prostém všímání, které si je vědomo objevujících se oblaků v rozlehlém prostoru tvého uvědomění. Oblaka vznikají uvnitř tebe - téměř až tak, že bys je mohl chutnat, jsi s nimi za jedno; je to jako by byly tvým obalem, vnější kůží, jsou tak blízko.

Obloha a tvé uvědomění se staly Jedním, a všechny věci na nebi plují lehce ve tvém vědomí. Můžeš líbat slunce, polykat hory. Ano, jsou ti blízko, velmi důvěrně. Zenoví mistři tvrdili: „Spolkni Pacifický oceán v jediném loku", a bude to tou nejjednodušší věcí na světě. Když zmizí hranice toho, co je uvnitř i vně, pak již déle nejsou dva; když subjekt a objekt ustanou ve vytváření napětí dvou (duální polarity); když divák a viděné zůstanou Jednou Chutí. Víš?"

Připravil: Koan

Témata tohoto článku: Ken Wilber

Tisk

• Tweet