Jak vás může mindfulness vrátit do přítomnosti?
Přemýšlím a po chvilce mě myšlenky zase pohltí. Mám hlavu plnou starostí, jak stihnu všechno, co jsem si na příští týden naplánoval. Je to zvláštní tlak, chaos. Připadá mi, že moje hlava je hlavní nádraží ve špičce, kdy ještě 3 vlaky mají zpoždění. O to víc cestujících je na nástupišti.Do toho se mi vrací vzpomínky. Jo, to tenkrát bylo. Nostalgie se mísí s radostí i smutkem. Moje na cíle orientovaná povaha má hned tendenci analyzovat, co bych mohl příště udělat lépe. Hledám úzká místa pro zlepšení. Přehrávám si tu situaci znovu a znovu.
Jon Kabat-Zinn definuje mindfulness jako záměrnou pozornost přítomnému okamžiku a bez posuzování. Proč bychom se vůbec měli této praxi věnovat?
Na plánování, ani analyzování budoucnosti není nic špatného. Problém je, když to děláme neustále. Problém je, když nás to pohltí. A vůbec největší problém je, když se v tom ztratíme. Když jedeme v metru, vystoupíme a z celé té cesty si pamatujeme úplný prd. Sotva se nám vybaví, jak jsme nastupovali. Vše, co si pamatujeme z celé jízdy, je změť myšlenek, představ, vzpomínek, analýz a úvah. Za jízdu metrem si dosaďte, co chcete. Můžete být vaše cesta do práce, snídaně, letní dovolená, procházka kolem řeky, nebo v nejhorším případě velká část vašeho života.
Proto mindfulness je potřeba. Žijeme v době, která klade velké nároky na to, co bychom všechno měli umět. Žijeme v době, která nás neustále masíruje, co všechno potřebujeme. V době, která nám říká, že když máš 2 roky starý telefon, tak si vykopávka. Ten tlak, těch podnětů je tolik. Každý ten podnět spouští naši reakci, spouští smršť myšlenek. Mindfulness je právě cestou z této smršti. Mozek nezná opaky. Takže rady typu – nemysli na to, nemysli na minulost/budoucnost – nemůžou fungovat.
Při mindfulness věnujeme pozornost přítomnosti. Obnovujeme si svou schopnost vnímat, co se děje kolem nás. Zlepšujeme si svou pozornost. Když jedu v metru, jedu v metru. Všímám si toho, jací jsou spolucestující, jak se metro rozjíždí a zastavuje. Když snídám, snídám. Vnímám, jak chutná to, co jím. Dokážu pak i víc ocenit to, co právě teď mám. Vyvleču se z toho začarovaného kruhu mysli.
Důležitým aspektem mindfulness je „bez posuzování“. Mindfulness klade důraz na přijetí veškeré pozorované skutečnosti v přítomnosti. Proč to dělá? Dodá nám to nadhled, klid.
Kdykoliv něco pozoruju, řeknu si, jaké to je. Bez toho, abych k tomu vytvářel soud dobré/špatné, nebo příjemné/nepříjemné. Jen popíšu s klidem veškeré aspekty jevu. Mám hlavu plnou starostí? Začnu se soustředit na dech. Vnímám, jak tělo samo dýchá. Objeví se pak myšlenka, starost. Co udělám? Řeknu si „tady je myšlenka“ – jen pozoruju – za chvíli zmizí, za chvíli přijde jiná.
Když se přistihnu, že mi ujela pozornost jinam. Jen s laskavostí („takové věci se stávají, je to úplně normální“) se vrátím zpět k předmětu pozorování (dechu, činnosti v přítomnosti). Kdykoliv se přistihnu, že něco posuzuju, všimnu si toho soudu. Všimnutí si soudu bez posuzování, znamená, že je to opět bez posuzování.
Je to celé jak film. Vůbec není potřeba, abych to kontroloval, ovlivňoval.
Jedna scéna střídá druhou a já jen vnímám svůj dech. Vnímám přítomnost.
--------------
Děkujeme za sepsání článku pro náš web. Autorem článku je redaktor z Perkman.cz, který se věnuje osobnímu rozvoji v praxi. Pořiďte si a podpořte vznik jeho Knihy úspěchů na Startovači.
Václav Perkman – vystudoval jsem Vysokou školu ekonomickou, obor Podniková ekonomika a management, s vedlejší specializací Manažerská psychologie a sociologie. Osobnímu rozvoji jsem se věnoval i v obou svých kvalifikačních pracech. Mám za sebou půlroční stáž na San Francisco State University, kde jsem absolvoval kurz aplikované psychofyziologie pod vedením světového experta v této oblasti Erika Pepera, Ph. D. V rámci stáže ve společnosti QED Group jsem se věnoval tématům rozpoznávání 7 základních emocí dle Paula Ekmana, emocionálnímu managementu a mindfulness. Absolvoval jsem také kurz Relational Mindfulness Training a další kurzy osobního rozvoje.
Témata tohoto článku: čeští autoři, život
