Jak si poradit s rozhodováním?
Ukázka z nejnovější Moojiho knihy, která vyšla v češtině.
Pokud se někdo stále zaobírá rozhodováním o různých věcech, měl by se tohoto nutkavého zvyku zbavit. Existují ovšem i lidé, kteří se prostě rozhodnout neumí, ani když je to potřeba. V duchovním životě lidé často ospravedlňují svůj sklon odkládat rozhodnutí výmluvou, že volba konec konců neexistuje, protože vše je předurčeno. Oba tyto typy lidí by měly začít s dotazováním a položit si otázky: kdo se rozhoduje nebo kdo se rozhodnutí vyhýbá, kdo trpí tím, že se rozhodl či nerozhodl.Často je to podmíněnost, návyky, strach a netrpělivost, co nás vede k výběru nebo co nám v něm brání. Jakmile to pochopíme skrze přímou zkušenost, budeme na rozhodování pohlížet zcela odlišnou optikou.
Když se chce vědomí projevit jako autonomní lidská bytost, projevuje se pocitem volby a individuality. Jako individualita a osobnost toužíme zažívat zkušenosti. Milujeme pocit svobodné vůle. Když se ale musíme rozhodnout, rozhodujeme se buď impulzivně a později svých rozhodnutí litujeme, nebo v nás nutnost volby vyvolává zmatek a nejistotu.
Myšlenka, že žádná svobodná vůle neexistuje, nevychází z nějaké nauky - je to jen docela dobrý objev. Nemůžete hlásat jako doktrínu, že všechno je předurčeno a volba neexistuje. Lepší je každého nechat, ať postupuje podle svého pocitu. Vybrali jste si například číst tento text. Byla to volba, nebo ne? Ano, byla to volba. Byla tato volba absolutně vaše? Ne, byla to pohnutka, která se zrodila hluboko ve vašem nitru a kterou univerzální síla nasměrovala tak, aby se projevila. A když se dostala do vaší vědomé mysli, napadlo vás: Ano, myslím, že si tohle přečtu.
Můžete namítnout: „Chceš tím říct, že pokud chci udělat něco, co se stát nemá, Bůh mi v tom zabrání? Podle mě to tak není. Mohu svůj názor měnit tak často, jak chci. Je to moje volba!" Pocit, že se můžete sami rozhodovat, je v pořádku. Pokud ve vás představa, že nemáme možnost volby, vyvolává stísněnost, pusťte z hlavy myšlenky na osud a radujte se z pocitu, že máte možnost výběru. A když se rozhodujete, vždy je lepší svá rozhodnutí procítit než nad nimi příliš přemýšlet.
Jakmile začneme přistupovat k životu intuitivněji, vidíme, i když to vypadá paradoxně, že to, co nazýváme svobodnou vůlí, jde ruku v ruce s tím, co považujeme za vůli Boží. I naše rozhodování či zdánlivá změna názoru je součástí hry vědomí. Takže se příliš netrapte tím, co vy sami nebo někdo jiný považujete za správný přístup. Když se potřebujete rozhodnout, podnikněte potřebné kroky a učiňte co možná nejlepší rozhodnutí. Pokud necítíte potřebu se rozhodovat, užívejte si toho, že plynete životem jako řeka - bez favoritů, bez preferencí, bez předsudků a soudů. Zjistíte, že když tyto energie ve vaší mysli nejsou, jste spokojeni se vším, co se děje. Není vám to jedno, jen vám to prostě nevadí, protože jste naladěni na větší harmonii.
Někteří lidé vnitřně dozrají ve chvíli, kdy objeví, že vlastně nejde o to, zda rozhodujete vy, nebo zda za vás rozhoduje Nejvyšší. Všechno se děje spontánně. Zapíná snad někdo své smysly, když se probudí? Ne, smysly fungují samy. Neexistuje absolutně nic, co byste museli udělat, abyste vnímali to, co vám smysly zprostředkovávají. Když spočíváme v Já, zjistíme, že v životě se všechno děje spontánně právě tímto způsobem.
Z čistého prostoru uvědomění, v němž člověk vidí a zažívá, že je všechno v pořádku, že ve všem, co děláme, je o nás postaráno a je všechno se děje samo od sebe, nám myšlenka, že musíme o věcech rozhodovat, začne připadat bezvýznamná či nepřiměřená. Ať učiníme jakýkoli krok, je to krok vesmíru. Nicméně dokud existuje tělo, bude vám rozhodování připadat jako nějaký hlas, který vás řídí: „Ne, tady neodbočuj, musíme jet dál." Samotný pocit volby však budete vnímat jen jako povrchovou záležitost. Je to určitá forma projevu, ale na hlubší úrovni je nedůležitá.
Pokud jde o mě, nepřemýšlím o tom, co bych měl dělat, a přesto musím neustále činit nějaká rozhodnutí. Něco ve mně jasně rozlišuje, zda mám postupovat tím čí oním způsobem. Když o nějaké věci rozhodnu, není to rozhodnutí mysli, je to pocit. Váš život bude spíš pociťování existence — nebudete o něm přemýšlet, budete ho prostě žít svým bytím. Přirozený stav mysli znamená spočinutí ve stavu neutrality.
Radujte se ze života, důvěřujte mu a uvidíte, kam vás jeho proud zanese. Nese vás stále hlouběji do říše, ze které už se do mysli nebudete chtít vrátit. Možná zjistíte, že už tolik netoužíte dělat věci, které jste dělali dřív, ale ještě pořád máte pocit „raději bych dělal spíš tohle než tamto". Nyní už ale víte, že silné preference a potřeba si vybírat páchnou dechem ega, a jakmile se objeví, odstřihnete je.
Až budete příště zase postaveni před nutnost se rozhodnout, ale ani jedna z možností nebude rezonovat s vaším srdcem, zůstaňte jednoduše zticha. Nečekejte ani, že se něco objeví. V určitém okamžiku se všechno uklidní. Do vašeho srdce vstoupí pocit, že víte – a bude to poznání, nikoli rozhodnutí.
-----
Ukázka je z knihy od Moojiho: Hlubší než nebe, větší než prostor.
Témata tohoto článku: Mooji
