Člověk se dozvídá něco o existenci meditací (či jiných duchovních činností), zkouší různé druhy, někdy více tuto někdy více jinou, podle intenzity nejistoty, že tento druh meditace ho dovede k cíli, ke kterému si myslí (nebo mu to dokonce někdo řekl), že má dojít.

Člověk se dozvídá něco o tom, že správně by měl být ve stavu meditace neustále. Dozvídá se o existenci meditací, které může cvičit i jinak než v sedě, ale i během dne při práci, při chůzi, při jídle, dokonce i před a ve spánku. Člověk to opět zkouší, střídá tu s úspěchem tu bez úspěchu. Neustálé nepřetržité meditování (či bytí v jiné duchovní činnosti) však naprosto nezvládá.

Bůh, Pravá podstata, Já, Vědomí, Absolutno je však Všudepřítomné, Vždypřítomné a Jediné, co tu nebo jinde je.

Duchovní činností, meditací, zkoumáním, vzýváním a uctíváním se snaží člověk tento fakt ověřit, nabýt jistoty, že to tak je nebo není. Jeho úkolem je nalézt Pravdu, žít Pravdu a ne jen slepě přijímat názory ostatních. Cílem jeho života je Uskutečnění Pravdy, Realizace a život v Jednotě.

Bůh, Pravá podstata, Já, Vědomí, Absolutno je však Všudepřítomné, Vždypřítomné a Jediné, co tu nebo jinde je. A není zde nikdo, kdo by mohl Toto nalézt, Tomuto se přiblížit nebo To realizovat.

Člověk zjišťuje, že pokud je tu pouze To a není tu nic jiného, není zde tedy nikdo, kdo by mohl provádět nějakou duchovní činnost za účelem dosáhnutí, naleznutí a žití v Tom.

Jeho "novou" činností je prosté pozorování a spočívání v situaci, v které se zrovna nachází. Když není kde To hledat a je To všude, tak v Tom spočívá a o nic se nesnaží. Přichází klid, jelikož právě tuto činnost nečinnost může provozovat kdykoliv a neustále. Do ničeho nezasahovat, nic nehledat a dělat To, cO zrovna člověk dělá není nic těžkého a náročného. Cokoliv se děje je To.

Poslední duchovní činností a meditací je tedy nečinnost, bezpředmětné spočívání, spontánnost, neusilování, pozorování a nehledání. Člověk poznává, že vše se děje nezávisle na něm, že vše je určováno něčím, co ho překračuje. Nechává se Tímto vést, nezasahuje a nepřeje si, aby to bylo jinak. Žije v Tom.

I toto je však činností, kde je konatel, který je pasivní a koná nečinnost. Je to poslední záchvěv ega, poslední kousek pocitu individuality. Přichází rychle, náhle nebo postupně Uvědomění, že i toto nečinění a nezasahování se děje samo od sebe a není tu nikdo, kdo by mohl něco nečinit nebo pozorovat. Není tu nikdo, kdo by mohl v něčem spočívat.

Tak končí duchovní stezka, na konci které je zjištěno, že tu nikdy nebyl nikdo, kdo by stezku nastoupil, provozoval a dokončil. Vždy tu bylo, je a bude pouze To. Absolutní Energie. Vědomí. Nic a Všechno.

Témata tohoto článku: Joshi

Tisk

• Tweet