Bytí - Jan Kersschot
Představujeme Jana Kersschota. Žije nyní v Belgii a je přítelem Tonyho Parsonse. Vydal několik knih, v kterých se zasloužil o opětovné očištění dharmy a předává zase dál onu svěžest živého učení. Učení bez nánosů duchovních a náboženských představ, které se pravidelně nabalují na ono Jasné a Zřejmé.
Jan publikuje také rozhovory s jinými současnými "nedualisty." Tento v celku nenápadný chlapík se dle mého názoru vyjadřuje krásně čistě, plynule a nenásilně. Necháváme jeho slova vyznít bez zdlouhavého úvodu. Měj se krásně a věz, že už Jsi Tím, co hledáš a čím chceš Být.
—————————————————————————————————-
Právě v tuto chvíli, co čteš tato slova, si uvědomuješ, jak se tyto slova objevují v tvé přítomné pozornosti, je to tak? Možná, že si jsi také vědom/a určitých částí svého těla. Všechny tyto obrazy v tvém vědomí potvrzují, že jsi. Nemůžeš říct, "Já nejsem." Zažívání tohoto pocitu bytí je pravděpodobně tím nejzákladnějším poznáváním, které tu je. Pouze bytí zde, pouze bytí. Kamkoliv jdeš, stále je tu ten stejný pocit bytí, pocit, že jsi. Nezáleží na tom, co cítíš nebo co si myslíš, tento "pocit bytí" je tobě i ostatním stále k dispozici.
Pokud se pokusíš podívat se blíže na toto bytí, na toto "jsoucno", tak možná pocítíš jisté nepohodlí, protože tvá mysl není schopna toto jsoucno uchopit. Osoba, za kterou se považuješ, se pokusí to nějak vyhodnotit a zmocnit se toho, ale ono to nemá nic co do činění s tebou jako osobou. Nemá to nic společného s bytím v nějakém zvláštním stavu vědomí. Jakmile si myslíš, že to máš, tak to okamžitě (zdánlivě) utíká. Je to jako chytat kluzké mýdlo ve vodě: čím více se snažíš, tím více ti utíká. Zároveň je však jasné, že "to" je právě zde. Jsoucno (to, co je) nemůže uniknout a přesto nemůžeš nikdy praktikovat a cvičit, jak "pouze být." Je to nemožné, protože ty už to děláš, ty už jsi! Je jasné, že tento pocit bytí není nikdy daleko, protože pozoruje tvé myšlenky a emoce. Takže musí být právě teď a tady. Bytí je to nejbližší, co můžeš získat a přesto se to mysli nedaří uchopit. Je to paradox. Jak může být něco tak přítomné a stále k dispozici a přesto naprosto nesrozumitelné pro mysl?
Možná, že zpozoruješ, že toto bytí není nic osobního, ale že je to bez hranic. Kde končí bytí? Nikdo ti neřekne, kde končí. Jestliže to nemá hranice, jestliže je to neomezené, tak jich tu nemůže být více než jedno, je to všezahrnující. Mohli bychom to nazvat Jednotou, protože tu je pouze jedno a nemůže to být rozděleno na části. A slovu Jednota je dáno velké písmeno, aby se zdůraznila ona neomezené podstata: zahrnuje to vše, co je pozorováno. Přestože je to nepopsatelné, můžeš tomu dát jméno, pokud si přeješ. Třeba Vědomí, Pozornost, Jsoucno, Bytí, Neznámo, Zdroj, Světlo Přítomnosti apod. Je to onen Svědek advaity, Původní Tvář zenu, Otec křesťanství, Buddhova Mysl buddhismu. Někdo to nazývá Šiva, Brahman, Nirvana, Bůh nebo Duch. V této knize je používáno nejvíce slova Bytí, protože to zní neutrálně. Jiné termíny, které používám jsou Jednota, Život, Ticho, Prostor a To. Nakonec, všechna slova jsou jen popisem a moc na nich nezáleží. Některé výrazy, zvláště ty náboženské, mohou být však zavádějící a matoucí, protože mysl si je může nějak představovat a na vytvořených představách ulpívat. Nebo si můžeš myslet, že víš o čem mluvíš, protože znáš význam onoho slova. Avšak, mozek a smysly nemohou pozorovat tuto Pozornost. Je to spíše Pozornost na Pozornost. Světlo poznávající Světlo. Život zrcadlící Život. Jsoucno vidící Jsoucno. A Jsoucno je vše, co je. Mimo To neexistuje nic jiného.
Když si uvědomíš, že ty jsi přirozeně toto nekonečné Bytí, že jsi tento Prostor bez hranic, tak tvůj boj a tvé pokusy nalézt nebo pociťovat Bytí skončí automaticky. Kam by si To šel nebo šla hledat, pokud To je všude? A když to pochopíš (realizuješ), tak tu již není ten pocit, že bys měl/a být jiný/á než jaký/á jsi v tomto okamžiku. Je tu pak také méně starostí o pocit viny a lítosti a méně závislosti na doufání a záměrech. Je to konec vztahu subjekt-objekt. Je to konec víry, že jsi hledající, který musí dosáhnout vyššího stavu.
Ztrátou podmiňování, víry a doufání plyne život přirozeněji. Pocit osobního konatelství odpadává. Přesto, věci se stále (zdánlivě) dějí. Voda stále teče, jako teče horská řeka. Pokud se objeví v cestě kámen, voda ho prostě obteče a pokračuje v cestě. Všemu je dovoleno, aby se přihodilo, ikdyž tu není žádný aktivní proces dovolování. Mohli bychom říci, že na duchovní úrovni už na ničem nezáleží a přesto tu není pocit odpoutání nebo nezájmu. Je pouze zřejmé, že nic duchovního nebo náboženského není třeba konat pro to, aby se dosáhlo nebo projevilo Bytí. Stejně tak je ale vše možné. Nic není vyloučeno. Všechno (a všichni) může být takové, jaké to je. Může to znít jako neomezená svoboda, ale není tu žádná osoba, která by si na tuto svobodu činila nárok. Již tu není připoutanost k duchovnímu očekávání a náboženskými pravidly. Když je pochopena a pozorována Jednota, všechny tyhle hry hledající mysli jsou považovány za nepodstatné záležitosti. Všemu je dovoleno, aby se dělo, jak se to děje a je zřejmé, že tak se to dělo vždy. Vše se děje, jak se děje už právě teď.
Hledání Jednoty není jako puzzle, který musíš poskládat, vzít každý kousek, prozkoumat ho a vyřešit. Je to přesně naopak. Základním pochopením je, že "ty", který/á to musí vyřešit je přeludem. Když od tohoto sebestředného uvažování upustíš, tak zůstane jen jemné "vše v pořádku." Tekuté pozorování všeho, co se v životě odehrává. Když poznáš svou přirozenost jakožto Bytí a když je Jednota viděna jakožto jediné, co tu je, tak tu je přirozená přizpůsobivost, protože osobní angažovanost není důležitá. Čím více je chápáno toto Bytí, tím více chápeš, jak snadné, nenucené a běžné je být. Nejsi to ty, kdo poznává toto Bytí, není to v žádném případě osobní úsilí a dosahování, není to nějaký postupný proces, kterým procházíš nebo musíš projít, pouze Bytí poznává Bytí.
Ono "já", za které se považuješ, to prostě nemůže zvládnout, dokázat. Je to totiž jen o bytí bez pocitu, že věci by měly být jinak, než jsou. Je to tak jednoduché. Nemusíš kvůli tomu zastavovat a uklidňovat mysl, protože ty jseš klid samotný. A tento klid svoluje, aby se objevoval všechen ten hluk mysli. Podobně, jako prostor svoluje, aby se v něm objevovaly různé předměty.
Zdroj: http://www.kersschot.com/nondualism/ úryvek z knihy This Is It
Překlad a úvodní text: Joshi
Témata tohoto článku: bytí