První advaitová show
O nedualitě, nepřítomnosti jednotlivce a ozdravení života advaita védantou (konečným poznáním) se "Sailorem" Bobem Adamsonem.
O nedualitě, nepřítomnosti jednotlivce a ozdravení života advaita védantou (konečným poznáním) se "Sailorem" Bobem Adamsonem.
Překlad audio nahrávky Tonyho Parsonse o sebepoznání.
Interview s Papadžím.
Otevřenost tomu, co je. Takové, jaké to je.
Je třeba ujasnit si, co hledáme. Toto ujasnění musí předcházet veškerému hledání, jinak je to neuspořádaný a nikam nevedoucí a nikdy nekončící proces.
Byla tuším sobota, možná že neděle, prostě jeden z těch dnů co je pravidelně jakési podivné volno, na které se všichni zbývajících pět podivných dnů opakovaně těší. Joshík z Gurumírou se vydali do ZOO, ano do ZOO, proč ne, ZOO není přeci jen pro děti a hlavně Joshík se chtěl něčemu přiučit a vokoukat od přirozeného klidu a polehávání zvířat.
Zkus si jeden den všímat prostoru okolo "sebe" a v "tobě". Dívej se a všímej si prostoru, skrz který chodí naše těla. Poslouchej prostor mezi zvuky, které slyšíme.
Jednou, byl to fakt studený večer, slunce pomalu zapadalo tam, kde jinde zas pomalu vycházelo. Gurumíra nebyl k nalezení a Joshík osaměl. Přemýšlel, co si počne, až jednou odejde Gurumíra navždy. Zvyknul si, že se ho může pořád na něco ptát, nebo s ním jen tak v tichu přebývat. Bez Gurumíry, to bude asi život na hovno.
Jednoho dne šel Gurumíra se svým žákem Joshíkem na výlet. Joshík byl tou dobou už velmi pokročilým žákem a k osvícení mu chybělo už jen to osvícení. Zastavili se u lavičky na svačinu.
Bylo hnusně, pršelo jak z kýble a všude bylo bláto. Gurumíra byl zalezlej ve své kočovné maringotce a Joshík byl jako obvykle u něj nalezlej a vyzvídal.